byl docela nudný. Autoři jako Thomas, Boildieu, Cherubini se u nás moc nehrají a soudě z toho, co jsme mohli slyšet (většinou úryvky zapomenutých oper), to není ani moc velká škoda. Žádná jiskra nebo esprit, o němž se vždy básní v souvislosti s francouzskou hudbou. Vrcholem nudy byla dlouhá baletní suita z opery Gustav III, kterou má na svědomí Daniel-Francois-ESPRIT (!) Auber, jinak slavný svou „Němou z Portici“. Tolik prázdné a slaboduché hudby se jen tak neslyší. Proč ji dirigent Michel Swierczewski s PKF dali na program, ví bůh.
Dessay skutečně zazářila až ve starých dobrých italských peckách od Belliniho a Donizettiho, tam se teprve naplno ukázala její úžasná technika. I když její hlas nemá moc osobitou barvu (možná i kvůli opakovaným operacím hlasivek), používá ho s mimořádnou virtuozitou.
Nakonec útlou Natalii zradila i pověstná francouzská móda. Koncert dozpívala naboso, zřejmě déle nesnesla na nohou děsně špičaté střevíce v rudé barvě toalety...
(PKF s Natalií Dessay zahajovali ve Stavovském divadle festival Struny podzimu).