Okouzlující Calleja
15/09/11 11:02
Jedním z vrcholů dramaturgie letošní Dvořákovy Prahy bylo komorní vystoupení maltského tenoristy Josepha Calleji, který s klavírem přednesl 14.září v Rudolfinu operní árie a písně. O to víc byla zarážející poměrně slabá účast publika na tak atraktivním večeru, boční galerie a varhanní empora zely prázdnotou a i v přízemí zůstaly ještě volné rezervy. Přitom cena vstupného byla velmi výhodná ve srovnání s jinými koncerty Calleji (i v Praze).
Mladého, urostlého a usměvavého tenoristu naštěstí pohled do „děravých řad“ nerozhodil a své vystoupení začal velmi sympaticky – krátkým pozdravem navázal kontakt s publikem a spustil první árii „Questa o quella“ z Rigoleta. Po ní přišel recitativ a árie z Verdiho Macbetha („O figli… Ah, la paterna Mano“). Calleja má velmi světlý, typicky italský tenor, s chvějivým až tremolově působícím vibratem. Pro ty, kdo jej slyší poprvé, je to možná i překvapivé, Callejův hlas a romantizující styl ze všeho nejvíc připomíná velké tenory ze sto let starých šelakových desek, speciálně Carusa. Což ale není vůbec špatné…
Tuto svou image dále potvrdil i ve sladkých a nostalgických písních Francesca Paola Tostiho a Stefana Donaudyho („A Vuchella“ a „Vaghissimma Sembianza“), autorů, kteří na operním poli sice neměli štěstí, ale jejich dílo proslavili alespoň na koncertních pódiích právě pěvci jako Caruso, Gigli nebo Pavarotti. První půli večera Calleja uzavřel opět árií Vévody mantovského z Rigoletta, slavnou „La Donna e Mobile“. Podal ji brilantně a s efektním závěrem – vysoký tón na konci protahoval frajersky a s lehkostí donekonečna. Již v tuto chvíli bylo publikum hodně natěšené na druhou polovinu koncertu – ta ovšem přinesla nakonec mnohem víc, než se čekalo.
Calleja se předvedl ve fantastické formě, jedna árie byla lepší než druhá. Cavaradossiho z Pucciniho Tosky zpíval geniálně, rozvinul naplno dlouhodeché velké fráze a ještě je na vrcholu držel a zvyšoval napětí (Recondita armonia z 1. dějství a hlavně E lucevan le stelle), tam byl přesně ten kus velkoleposti a ten potenciál, který Domingovi už letos v Krumlově chyběl. Pak přišla Leoncavallova Mattinata – zazpívaná se šarmem a s obrovským závěrem. Zajímavou polohu ukázal i ve francouzském repertoáru, v Gounodovi (recitativ a árie Romea „L’amour, l’amour…Ah! Lève-toi, soleil!“, Romeo et Juliette) a Massenetovi (recitativ a árie Rodriga z opery Cid „ Ah! tout et bien fini…“ a „O souverain, o juge, o pere“). Zpíval chytře a citlivě, jeho decrescenda v závěru frází zněla, jako když tón mizí zpátky v jeho hlavě a hrudi. U Masseneta už byl sál tak pozorně ztichlý, že by tu koncentraci narušil i pověstný padající špendlík.
Právě v těchto skladbách (ale i jinde) mi nejvíce chyběl doprovod orchestru, který měl nahradit tohoto večera klavír. Stěží mohl, z Massenetovy barevné partitury zbyly v některých místech jen řídké akordy, „kila“ na začátku taktu, kdy zpěvák dokončoval fráze v podstatě už jen do ticha. Je těžké gradovat jakékoliv árie a písně do vítězných vrcholů, když chybí to velké plénum orchestru pod vedoucím hlasem.
Zde je nejvyšší čas zmínit se i o klavíristovi Martinu Katzovi, jenž patří již čtyřicet let k vyhledávaným klavírním partnerům takových pěveckých hvězd jako například Frederica von Stade, Kathleen Battle či José Carreras. Malinký mužíček, který vypadal na pódiu vedle urostlého Calleji jako legrační skřítek, hrál spolehlivě, čistě a přizpůsobivě, na druhé straně nedělal ze svého partu nijak velké umění. Asi nejvíc si zahrál, když později v přídavcích došlo na Granadu, tam musel vyvinout hodně úsilí k ohnivému nástupu této temperamentní skladby, a jak se koncert vyvíjel dále, musel maestro vytahovat ze svých zásob další a další partitury.
Callejovi totiž zpívání, jak se zdá, ten večer opravdu zachutnalo a nadšené publikum, které děkovalo vestoje, podaroval přídavky více než štědře. Celkem šestkrát běžel klavírista do zákulisí pro další noty, mezi jinými zazněl například Massenetův Werther („Pourquoi me réveiller?“), slavné O sole mio, kde tenorista doslova trylkoval, zmíněná Granada, v níž Calleja překvapil nefalšovaně dramatickým mužným nástupem (většinou se už píseň jen veze v uvolněném výrazu efektních přídavků), Pietriho „Io conosco un giardino“, „Non ti scordar mai di me” ad.
Calleja byl sympatický, uvolněný, promlouval k publiku, nenechal se dlouho o přídavky prosit a očividně se radoval z vydařeného večera. A my s ním.
Dvořákova Praha 2011 Joseph Calleja (tenor) Martin Katz (klavír) 14.září 2011 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program: Giuseppe Verdi: Rigoletto Questa o quella Árie Vévody mantovského z 1. dějství
Giuseppe Verdi: Macbeth O figli… Ah, la paterna Mano Recitativ a árie Macduffa ze 4. dějství
Francesco Paolotosti: A Vuchella
Stefano Donaudy: Vaghissimma Sembianza
Giuseppe Verdi: Rigoletto -La Donna e Mobile Árie Vévody mantovského
-přestávka-
Giacomo Puccini: Tosca -Recondita armonia Árie Cavaradossiho z 1. dějství
Giacomo Puccini: Tosca -E lucevan le stelle Árie Cavaradossiho z 3. dějství
Ruggiero Leoncavallo: Mattinata
Charles Gounod: Roméo et Juliette -L’amour! l’amour!… Ah! lčve-toi soleil! Recitativ a árie Roméa z 2. dějství
Jules Massenet: Le Cid -Ah! tout et bien fini… Ô souverain, ô juge, ô pčre Reciatativ a árie Rodrigua ze 3. dějství
přídavky: -Becante -Non ti Scordar -Pour Reveiller (Werther) -O Sole Mio -Io Conosco -Un Giardino -Granada
Text byl publikován na Operaplus.cz
Mladého, urostlého a usměvavého tenoristu naštěstí pohled do „děravých řad“ nerozhodil a své vystoupení začal velmi sympaticky – krátkým pozdravem navázal kontakt s publikem a spustil první árii „Questa o quella“ z Rigoleta. Po ní přišel recitativ a árie z Verdiho Macbetha („O figli… Ah, la paterna Mano“). Calleja má velmi světlý, typicky italský tenor, s chvějivým až tremolově působícím vibratem. Pro ty, kdo jej slyší poprvé, je to možná i překvapivé, Callejův hlas a romantizující styl ze všeho nejvíc připomíná velké tenory ze sto let starých šelakových desek, speciálně Carusa. Což ale není vůbec špatné…
Tuto svou image dále potvrdil i ve sladkých a nostalgických písních Francesca Paola Tostiho a Stefana Donaudyho („A Vuchella“ a „Vaghissimma Sembianza“), autorů, kteří na operním poli sice neměli štěstí, ale jejich dílo proslavili alespoň na koncertních pódiích právě pěvci jako Caruso, Gigli nebo Pavarotti. První půli večera Calleja uzavřel opět árií Vévody mantovského z Rigoletta, slavnou „La Donna e Mobile“. Podal ji brilantně a s efektním závěrem – vysoký tón na konci protahoval frajersky a s lehkostí donekonečna. Již v tuto chvíli bylo publikum hodně natěšené na druhou polovinu koncertu – ta ovšem přinesla nakonec mnohem víc, než se čekalo.
Calleja se předvedl ve fantastické formě, jedna árie byla lepší než druhá. Cavaradossiho z Pucciniho Tosky zpíval geniálně, rozvinul naplno dlouhodeché velké fráze a ještě je na vrcholu držel a zvyšoval napětí (Recondita armonia z 1. dějství a hlavně E lucevan le stelle), tam byl přesně ten kus velkoleposti a ten potenciál, který Domingovi už letos v Krumlově chyběl. Pak přišla Leoncavallova Mattinata – zazpívaná se šarmem a s obrovským závěrem. Zajímavou polohu ukázal i ve francouzském repertoáru, v Gounodovi (recitativ a árie Romea „L’amour, l’amour…Ah! Lève-toi, soleil!“, Romeo et Juliette) a Massenetovi (recitativ a árie Rodriga z opery Cid „ Ah! tout et bien fini…“ a „O souverain, o juge, o pere“). Zpíval chytře a citlivě, jeho decrescenda v závěru frází zněla, jako když tón mizí zpátky v jeho hlavě a hrudi. U Masseneta už byl sál tak pozorně ztichlý, že by tu koncentraci narušil i pověstný padající špendlík.
Právě v těchto skladbách (ale i jinde) mi nejvíce chyběl doprovod orchestru, který měl nahradit tohoto večera klavír. Stěží mohl, z Massenetovy barevné partitury zbyly v některých místech jen řídké akordy, „kila“ na začátku taktu, kdy zpěvák dokončoval fráze v podstatě už jen do ticha. Je těžké gradovat jakékoliv árie a písně do vítězných vrcholů, když chybí to velké plénum orchestru pod vedoucím hlasem.
Zde je nejvyšší čas zmínit se i o klavíristovi Martinu Katzovi, jenž patří již čtyřicet let k vyhledávaným klavírním partnerům takových pěveckých hvězd jako například Frederica von Stade, Kathleen Battle či José Carreras. Malinký mužíček, který vypadal na pódiu vedle urostlého Calleji jako legrační skřítek, hrál spolehlivě, čistě a přizpůsobivě, na druhé straně nedělal ze svého partu nijak velké umění. Asi nejvíc si zahrál, když později v přídavcích došlo na Granadu, tam musel vyvinout hodně úsilí k ohnivému nástupu této temperamentní skladby, a jak se koncert vyvíjel dále, musel maestro vytahovat ze svých zásob další a další partitury.
Callejovi totiž zpívání, jak se zdá, ten večer opravdu zachutnalo a nadšené publikum, které děkovalo vestoje, podaroval přídavky více než štědře. Celkem šestkrát běžel klavírista do zákulisí pro další noty, mezi jinými zazněl například Massenetův Werther („Pourquoi me réveiller?“), slavné O sole mio, kde tenorista doslova trylkoval, zmíněná Granada, v níž Calleja překvapil nefalšovaně dramatickým mužným nástupem (většinou se už píseň jen veze v uvolněném výrazu efektních přídavků), Pietriho „Io conosco un giardino“, „Non ti scordar mai di me” ad.
Calleja byl sympatický, uvolněný, promlouval k publiku, nenechal se dlouho o přídavky prosit a očividně se radoval z vydařeného večera. A my s ním.
Dvořákova Praha 2011 Joseph Calleja (tenor) Martin Katz (klavír) 14.září 2011 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program: Giuseppe Verdi: Rigoletto Questa o quella Árie Vévody mantovského z 1. dějství
Giuseppe Verdi: Macbeth O figli… Ah, la paterna Mano Recitativ a árie Macduffa ze 4. dějství
Francesco Paolotosti: A Vuchella
Stefano Donaudy: Vaghissimma Sembianza
Giuseppe Verdi: Rigoletto -La Donna e Mobile Árie Vévody mantovského
-přestávka-
Giacomo Puccini: Tosca -Recondita armonia Árie Cavaradossiho z 1. dějství
Giacomo Puccini: Tosca -E lucevan le stelle Árie Cavaradossiho z 3. dějství
Ruggiero Leoncavallo: Mattinata
Charles Gounod: Roméo et Juliette -L’amour! l’amour!… Ah! lčve-toi soleil! Recitativ a árie Roméa z 2. dějství
Jules Massenet: Le Cid -Ah! tout et bien fini… Ô souverain, ô juge, ô pčre Reciatativ a árie Rodrigua ze 3. dějství
přídavky: -Becante -Non ti Scordar -Pour Reveiller (Werther) -O Sole Mio -Io Conosco -Un Giardino -Granada
Text byl publikován na Operaplus.cz