a pokud ano, tak dost opožděně. Žádné nevázané bohémské mládě, jak ho sympaticky vykreslil Forman. Ještě ve 22 letech ho na cestách Evropou doprovázela matka. Starala se mu o jídlo a stav šatstva, ale zároveň ho to táhlo ke dnu, protože musel vydělat i na ni a na nájmy bytů, všude kam přijeli. Otec to všechno dirigoval ze Salcburku, bombardoval ho dopisy plnými otravných rad a pobouření nad tím, co Amadeus dělá špatně. Asi si to všichni umíme představit...
Mozart v dětství sice už komponoval jako dospělý, ale v dospělosti byl před praktickými otázkami bezradný jako dítě. Nakonec na to doplatila i matka, její nepohodlný život na cestách ukončila v Paříži tyfová horečka, přičemž jí zoufalý Mozart nebyl schopen ani sehnat pořádného doktora (při svých aristokratických konexích) a čekalo se na nějakého německého mastičkáře...
Smrtí matky začala jeho emancipace. Domů z Paříže se vrátil až po půl roce, na cestách si užíval svobody, a pak to vzal zkrátka - odešel od nenáviděného salcburského arcibiskupa, oženil se proti vůli otce s Konstancí Weberovou a začal žít ve Vídni na volné ( a někdy dost vysoké) noze. Jeho opožděná puberta vyvrcholila hned sňatkem...
Mozart je znám spíše svými oplzlými slovními hříčkami a záchodovým humorem. Co se děvčat týče, první zkušenosti nabyl se svou setřenkou, do nevěstinců se styděl chodit (alespoň to psal otci, i když později v Praze měl rád tahy nočním městem) a ze tří sester Weberových byl zamilován minimálně do dvou. Trochu jako Dvořák - nejprve do starší zpěvačky Aloisie, která mu dala košem a pak si vzal mladší Konstanci. Možná pár flirtů na cestách, ale to je asi tak vše. Ani Fritz Spiegl, lovec sexuálních historek slavných skladatelů, toho na něj víc nevyštrachal. Dokonce si nepovšimnul ani Mozartova přátelství s paní Duškovou, pro kterou psal árie o loučení milenců...

Celé roky tady posloucháme, jak jsou Češi rasistický a xenofobní národ, ale soudě podle hlasování v Superstar, nebude to zase tak žhavé. Zvítězil Rom, který prostě zpíval nejlépe a byl od počátku favoritem, a další tři zástupce místních menšin - Čechoafričanku, arabského studenta a bratra Slováka - poslali diváci svým hlasováním do finalové dvanáctky. Loni to bylo totéž - najednou všichni znali Martinu Balogovou a Samira Issu. Když jsem teď na koncertu v Sazka Areně viděla, jak čeští teenageři ječí nadšením a vzpínají ručičky ke svým novým idolům, řekla bych, že to asi nebude jen politická korektnost. Tahle generace s tím prostě nemá problém. A ať už si o té soutěži myslíme cokoliv, tak svým způsobem udělala pro menšiny více než všechny parlamentní komise.

Vítězný Vlasta Horváth si nemohl stěžovat na nedostatek sympatií ani u poroty. Ta z něj postupně začala dělat jakousi morální veličinu, vychvalovala jeho skromnost, čistotu duše a podobné perly. No, možná je to tak, ale místo slibů, že mu „bude klidně nosit kufry“, měl Michal Horáček půjčit Vlastovi radši nějaké prachy. První cesta nové superstar totiž vedla pro podporu na pracovní úřad. Je jasné, že když teď Vlastík nemá čas pravidelně chodit do skladu, kde pracoval, stát ho musí nějak podpořit. Doufám, že ho pracák nenechá na holičkách a brzy mu najde nějaké nové místo skladníka...