Candide - senzace na konci sezóny

Už jste viděli v opeře zpívat oběšence? Nebo slyšeli srdceryvnou árii o spirochetě, mikroskopickém původci syfilitidy? Pokud ne, je to nejspíš tím, že jste ještě nebyli na nové inscenaci Bernsteinova Candida ve Státní opeře.

Candide: Má nejdražší, jak je to možné? Tys přece byla mrtvá. Zastřelili tě a ještě ubodali.
Cunegonde: Tak to opravdu bylo. Láska si ale vždycky najde cestičku...

Koráb se potopí. Candidův přítel - profesionální pesimista - ke své radosti utone.

Chytrých libret je v operním žánru jako šafránu. Candide mezi ně patří. Možná je to tím, že vznikl podle Voltairovy satirické novely a že je spíš muzikálem než operou. Dokonce si z operních klišé - z jejího patosu a sentimentu - notně utahuje. Neuvěřitelné příhody mladíka Candida, jeho snoubenky Cunegonde a profesora Panglosse jsou něco jako hudební Pulp fiction - o drsné scény tu není nouze a každá z postav několikrát zemře a opět se vrátí s absurdním vysvětlením do děje. Salvy smíchu střídá mrazivá sugestivnost některých výjevů.
Státní opera udělala skvělý tah, když si do repertoáru vzala muzikál. Zaprvé je Bernstein mimořádně kvalitní autor a zadruhé neudělá žádná malá muzikálová produkce, jakých fungují po republice tucty, představení téhle špičkové úrovně. Už jen orchestr - kdo ze soukromých produkcí si může dovolit živé těleso, jaké má Státní opera, a ještě si k němu pozvat zahraničního dirigenta - v tomto případě sympatického mladého Francouze Guillauma Tourniairea? Na premiéru v rámci Pražského jara přijela vynikající americká sopranistka Marnie Breckenridge (Cunegonde) a všechny okouzlila půvabem a drtivou silou svých výšek. I když na Broadwayi nikdy nezpívala a věnuje se jen opeře, bylo znát, že má tenhle styl pod kůží. A tenorista Aleš Briscein je v roli Candida skutečným objevem, doslova v Bernsteinovi září.
Další vynikající tah bylo obsazení Jiřího Korna do exponované role Panglosse. Je to hlavní vypravěč, provází diváka celou operou a jeho sólové výstupy spojují jednotlivá hudební čísla. Jsou to "tuny textu", střídané zpěvem, s tím by si zpěvák - neherec neporadil. Korn to zvládá se světáckým šarmem a přirozenou elegancí.
Hlavní podíl na tom, že se na Candidovi ani na chvíli nenudíte, má originální režie a scéna bratří Cabanů. Údajně to byli oni, kdo Státní opeře navrhli Candida. A oni mu vdechli tu nezávislého humoru a divoké tempo proměn. Třeba to, že Panglosse oběsí a on se houpe na šibenici a zpívá. Nebo to, jak se věž pod Cunegonde změní v její obří krinolínu. Jak vzduchem poletují zlaté třpytky falešného štěstí. Někdy jsou to efekty až filmové.
Na Candidovi se zkrátka povedlo všechno, včetně choreografie (Regina Hofmanová) a kostýmů (Simona Rybáková). Vůbec by nebylo marné, kdyby Státní opera šla do těchto žánrových přesahů častěji - proč nedávat aspoň jeden klasický muzikál a jednu špičkovou operetu v každé sezóně?

Leonard Bernstein v datech:
1918 - narodil se v Massachusetts, rodiče pocházeli z carského Ruska (Ukrajiny)
1935 - studuje na Harvardu
1939 - poprvé vystupuje jako dirigent, mj. v muzikálu Marka Blitzsteina
1943 - debut s Newyorskými filharmoniky v Carnegie Hall
1946 - poprvé v Evropě, debut na Pražském jaru
1957 - premiéra jeho West Side Story v New Yorku
1964 - dirigentský debut v Metropolitní opeře
1974 - jeho koncert v Central Parku navštíví 100 000 posluchačů
1985 - diriguje Evropský orchestr mládeže na turné Journey for Peace
1990 - druhý a poslední koncert v Praze, na Pražském jaru. 9. 10. oznámil ukončení kariéry, 14. 10. umírá v domě na rohu Central Park West a 72nd Street. Pohřben na Green Wood Cementary v Brooklynu.