Podařilo se mi získat zajímavou práci Kateřiny Zlámalové s názvem Jazyk a styl publicistů píšících o vážné hudbě. I když nevím, co studentku Vysoké školy J.A. Komenského přimělo zaobírat se právě hudebními kritikami, tedy texty vesměs nezáživnými, výsledek je překvapivě zábavný. Objektem jejího bádání se staly konkrétně texty Věry Drápelové z Mf Dnes a Luboše Stehlíka z Harmonie. A budiž řečeno, že je nijak nešetří... Např. : " Oba recenzenti v úvodu neopomenou konstatovat, že ten či onen umělec je ve světě již dávno uznávaný – pokud měl koncert nízkou návštěvnost, bývá českému publiku vytýkáno, že je „stádem“ ignorantů. Oba shodně poněkud zapomínají, že jako význační čeští hudební publicisté mají ve svém popisu práce také osvětovou činnost a že mají o chystaném uměleckém počinu informovat dopředu. Tímto nešvarem trpí zejména Harmonie, snad kvůli své „měsíční periodě“ ...
Nebo jinde: "To je jednoduše nejhorší stránka kritičky Drápelové – jen zřídka kdy chválí bez výhrad. Jakoby ji její povolání snad ani nebavilo." Skvělý postřeh na někoho, kdo ji ani osobně nezná... "V úvodech recenzí Luboše Stehlíka lze vypozorovat snahu uvést co nejvíce doplňujících exkluzivních údajů (zejména co se týče dramaturgických záměrů nahrávacích firem). Časté uvádění „zákulisních“ informací někdy dokonce sklouzává k nepodloženým klepům nebo pomluvám..." A tak bych mohla pokračovat dále: "Slovní zásoba Drápelové je, v té podobě, jak ji nejčastěji v MF Dnes můžeme vídat, relativně nenápaditá. Je možné, že to souvisí s malým prostorem, který je pro kritiku vážné hudby v novinách vyhrazen. Pokud ale kritička má šanci se více rozepsat, má sklon vyjadřovat se široce a šroubovaně, zbytečně vrství popisná adjektiva: „Promyšleným, mnohotvárným a intenzivním přednesem, všudypřítomnou inteligencí a muzikalitou vynahradila absenci sopránové dramatické špice.“
A podobné perly... Abych vás o nic nepřipravila, dávám zde k dispozici rovnou celou práci. Se souhlasem autorky, samozřejmě. Když jsme spolu hovořily po telefonu, vyjádřila Kateřina Zlámalová - překvapivě - svůj velký obdiv k psaní hudebních kritik, považuje to za jednu z nejhezčích prací, která může publicistu potkat. Nemohu souhlasit pouze s jedinou věcí v jejím traktátu - vážná hudba a kritika se prý nevyskytuje jako téma bulvárního žánru. A o co se tu teda více jak rok snažím...?
Přečtěte si celou práci zde.