Hodnocení Šostakovičovy Komorní symfonie:
1) Byla dramatická, proměnlivá, děsivá, pochmurná, dynamická… no prostě báječná.
2) Krásná a zároveň ošklivá.
3) Moc se mi líbila, přestože na mě někdy působila děsivě. Hlavní motiv mi zůstane trvale v paměti.
4) Moc se mi nelíbila. Hudba mi přišla tragická jako z nějakého hororu.
5) Roztomile pochmurná. Poměrně výstižně vyjadřuje tíhu Šostakovičova života.
6) Příliš se mi nelíbila, mám ráda na konci skladeb jakési „vyvrcholení“, takže tady ten závěr mě opravdu nenadchl.
7) Líbila se mi druhá, třetí a čtvrtá věta, protože v nich byly větší impulzivní emoce, oproti tomu v první a páté šlo spíš o hudbu pomalejší, méně dynamičtější a ta mě tak nezaujala.
8) Dramatická,vzpurná, krásná, ale složitá, vystihuje bezvýchodnou situaci doby a snad i autorova života. Má ale otevřený konec, tak kdo ví…
9) Byla zajímavá, ale nepatřila mezi ty skladby, co se mi líbí.
10) Moc pěkné dílo, na první poslech jiné než hudba ostatních skladatelů. Některé pasáže (konkrétně I. a III. věta) mi silně připomínaly hudbu filmovou. Také mne zaujalo plynulé napojení jednotlivých vět.
11) 20. století v klasické hudbě moc nemusím, ale Komorní symfonie předčila moje očekávání. Jen bych Dmitrijovi vytknul, že zapojil jen „šmytce“. Takové to „optimistické“ sólo bych dal třeba na hoboj, event. fagot.
12) Líbila se mi. Připadalo mi, že se hlavně snažil sdělit posluchači svoje pocity a své názory na dobu. Bylo mi to mnohem bližší než například Mozart nebo Bach. Připadalo mi to více o lidech.

Hodnocení rozboru díla:
1) Svižný a nápaditý.
2) Pro mě byl rozbor skladby velkým přínosem. Mnohdy bych si ani nedokázala představit, co tím chtěl skladatel říci.
3) Příliš dlouhý a příliš omezující pro plné využití fantazie při samotném poslechu symfonie, ráda si představím při poslechu to, co sama chci, nepotřebuji původní pravdu.
4) To mě opravdu zaujalo. Určitě zajímavější než poslouchat něco, čemu nerozumím. Dobrý nápad!
5) Měl jsem z té skladby určitě víc, než když bych pouze poslouchal samotnou skladbu.
6) Dobrý, možná trochu dlouhý.
7) Rozbor skladby byl velice podrobný a zajímavý, zejména se mi líbily básničky z doby totality.
8) Větší část rozboru zaujímal popis historických souvislostí, na skladbě samotné se toho asi o moc víc najít nedalo.
9) Rozbor této skladby se mi líbil. Mnohem víc než rozbor z předešlých skladeb z cyklu Čtyři kroky do nového světa. Netýkal se totiž jenom hudby, ale i politického (sociálního) kontextu skladby.
10) Celkově mě rozbor nikdy moc nebaví, ale vydržela bych to, kdybyste v hledišti neměli lidi s mikrofonem.
11) Je dobrý, možná trošku nudný. Ale od toho tam je, abychom se něco dozvěděli.
12) Jsem muzikant, hraju na klávesové nástroje a též skládám, byť ne klasiku. Proto mě mnohem více zaujalo například to, že jakousi část hrají housle na G struně, i když je vysoko, než historie a info o skladateli.

Součástí rozboru Šostakovičovy Komorní symfonie byly i informace o totalitě, kterou skladatel na vlastní kůži zažil v Sovětském svazu, zazněly i ukázky z poezie oslavující vůdce – a na druhou stranu poezie Anny Achmatovové zastupující oběti totality. V rámci anketních lístků se studenti zamýšleli i nad tématem totality obecně.

Co považuji na totalitě za nebezpečné?
1) Velkou vůli jedné osoby a její moc – jednotvárnost a temnotu režimu, hloupost vůdců režimu.
2) Člověk nemá právo na vlastní názor, když ho vyjádří (z toho plyne) nebezpečí.
3) Fanatismus.
4) Neschopnost lidí se spojit a vzbouřit.
5) Počátky. Vemlouvavé řeči a potom zrada na lidech.
6) Cenzura, diktatura, žádná svoboda projevu, žádná demokracie.
7) Snaha mocenské elity nejen strhnout na sebe moc a násilím ji prosazovat, ale stavět se „nad Boha“ – určovat mravní normy a šířit je „ohněm a mečem“, přičemž „mocní“ je nedodržují.
8) Omezování svobody projevu, neb pero je mocnější meče, je to zbraň intelektuálů.
9) Začíná nenápadně. Pak zjistíte, že je to špatné, ale vzepřete se a brzo skončíte. Nejvíce trpí obyčejní lidé, kteří za to nemohou.
10) Potlačuje osobní svobodu a individualitu. Člověk je stále kontrolován víc, než by být měl. 11) Rozměry. To, že ovládá vše, že se nechce nikde zastavit, ba naopak, že se rozrůstá.
12) Určitě vzájemnou nedůvěru mezi lidmi kvůli udávání.
13) Likvidaci odpůrců okamžitě po nástupu režimu. A první to vždy odnese inteligence.
14) Že po nějakém čase fungování začnou mít lidi pocit, že je to tak správně, a už to ani nebudou chtít změnit. A kohokoliv, kdo by jim chtěl otevřít oči a pomoct jim, sami rychle umlčí…

Jak se projevuje dědictví totality v chování současných lidí v ČR?
1) Lidé se stále bojí říci své svobodné myšlenky na veřejnosti.
2) Nedůvěra k cizincům, uzavřenost, nespokojenost.
3) Co se říká doma, to se jinde neříká, nedávání najevo svých názorů.
4) Boj o své místo, nedůvěra k ostatním.
5) Neohleduplnost, prospěchářství.
6) Zášť k Německu a Rusku, zatrpklost starších generací.
7) Nedůvěra (ke křesťanům).
8) Naše společnost je podezřívavá a nepřátelská, lidé ignorují politické dění a stále je u nás patrná neznalost liberalismu. Na majetková práva a podnikání je pohlíženo skrz prsty. V ČR se úspěch neodpouští.
9) Potřebu upínat se na vlivnější, mocnější státy (dřívější SSSR nahradily západní státy), averze vůči náboženství, nedůvěra…
10) Hrabání na svůj píseček.
11) Patolízalství, „připosranost“ – není to však vyloženě typické pro českou společnost, ale znaky jsou jasné…
12) Lidé se stále (jako za NORMALIZACE) chovají šedá vrstva davu, hlavně nechtějí vyčuhovat. Nechtějí říkat své názory nahlas a prosazovat je, nadávají na kapitalismus a klidně by se ke komunismu vrátili (zvlášť starší generace…).
13) Kritika všeho bez ochoty převzít zodpovědnost za spoluúčast na změnách. Tendence využívat postavení k prosazení vlastních zájmů a „válcování“ druhých, namísto pozitivního ovlivňování změn k užitku státu jako takového a jeho občanů.
14) Úplatkářství, kamarádíčkovství a protekce, ale třeba i nadhled a cynismus vůči věcem politickým.
15) Zaměstnanci hlavně velkých firem nejsou zvyklí dbát zájmů celé firmy, v práci na všechno kašlou, mají jakýsi podivný respekt z ředitelů, lezou jim do zadnice. Míra korupce u nás je též důsledkem komunismu a to mi vadí snad nejvíc.
16) Pořád si všechno závidí… Hodně věcí řeší úplatky… Jistá averze vůči podnikatelům.