Včerejší premiéra komické opery Donizettiho Don Pasquale mě ani neuchvátila, ani neotrávila, prostě něco mezi. Obávám se, že na vině je trochu dílo samo. Především jeho trapňoučký syžet, jednoduchý, zkratkovitý a prvoplánový jak pro žáky z pomocné školy, který není vyvážen zas tak skvělou hudbou jako u Rossiniho nebo Mozarta. Ti by si mohli dovolit zhudebnit i telefonní seznam a vždy by dokázali posluchače povznést do jiné roviny. Donizetti má spoustu krásných melodií, ale nějak se s tou taškařicí míjejí.
Líbila se mi vtipná a proměnlivá scéna Daniela Dvořáka, zaplněná kuriózními přístroji a létacími stroji jak z Cimrmannovy dílny (Maestro Pasquale je asi vynálezcem), doplněná o půvabné animované projekce a svítící nápisy a vůbec - je prostě pořád na co koukat. Michaela Červenková navrhla kongeniální kostýmy(krinolína Noriny se promění v obrovský stan, do nějž se vloudí vilný Pasqualův inženýr). Trochu rozpačitě působila režie Pavla Mikuláštíka, která navzdory snaze nedostala z publika moc pobaveného smíchu, ale o to lepší byla jeho choreografie. Tanečnice chodily víc po rukách než po nohách a diváci se mohli kochat dlouhými pohledy na jejich zadečky.
Norinu zpívala brilantní Natalia Melnik, Luděk Vele a Roman Janál jako Don Pasquale a Doktor Malatesta s elegancí vypálili super rychlý duet. Debutující Pavel Černoch byl sice sličným představitelem Ernesta, ale ve výškách jeho velmi světlý tenor postrádá sílu a jistotu. Orchestr dirigoval Oliver Dohnányi.