Kdo si přečetl poslední rozhovor s Václavem Hudečkem v Reflexu, málem by se nad ním rozplakal. Vychází z toho téměř jako oběť komunistického režimu, problémy s výjezdy do zahraničí, žádné prachy, ústrky Supraphonu, neuvěřitelné... Všichni trpěli, v rozhovoru pro tisk by vám i nejvyšší komunista z okresu vylíčil, jak mu ti nahoře zatrhli to nebo ono a tak pořád dokola až po Kreml.
Vylepšování svého obrazu v médiích je pochopitelné (když navíc redaktor ochotně spolupracuje jako Milan Tesař), ale nemá se to přehánět. Přirovnat se ke zralému Davidu Oistrachovi, to už je skoro drzost. Každý tu ví, že posledních 30 let není Hudeček žádná houslová špička, dětský zázrak prostě odešel, a on to ví nejlíp sám, protože jinak by dávno zůstal venku a dělal světovou kariéru. Jenže doma pod křídly strany a Pragokoncertu to bylo jistější a pohodlnější.