Hvězda zahleděná do vesmíru
Text: Svatava Barančicová, foto: archív
Když se letos ve Washingtonu slavilo 35. výročí přistání Apolla 11 na Měsíci, zpívala Jennifer přítomným astronautům píseň America the Beautiful. Ze setkání s živými legendami z Apolla, Armstrongem, Aldrinem a Collinsem, dostala takovou trému, že si text pro jistotu napsala na dlaň. Kouzelné, když uvážíte, že bez mrknutí oka zpívala v přímém přenosu olympijskou hymnu z Atlanty pro dvě miliardy diváků.
Je považována za jednu z nejlepších interpretek Rossiniho všech dob. Proslavila se také řadou mužských rolí, psaných v minulosti pro kastráty. Asi nejslavnější je její Julius César v Händelově stejnojmenné opeře. Nahrávka tohoto díla s dirigentem René Jacobsem, Barbarou Schlick a Bernardou Fink (Harmonia mundi) získala v r.1992 cenu Grammophone Award.
„Kalhotkové role“ americké pěvkyni nevadí: „Jsem žena dnešní doby, nosím džíny a ne lokny a krinolínu jako v 18. století. Když dělám Julia Cézara, prostě hraju autoritativní charakter, nemyslím na fyzické rozdíly.“ S výběrem rolí to mají mezzosopranistky horší. „Donedávna zpívaly jen matky a čarodějnice. Role krásek byly vyhraženy sopranistkám. Změnilo se to díky hvězdám jako Marilyn Horne, Teresa Berganza, Frederica von Stade nebo Janet Baker,“ uvedla pěvkyně.
V Atlantě, kde se Jennifer narodila, hrávala její babička ve 20. letech na piáno k němým filmům. Všichni sourozenci měli hezký hlas, ale Jennifer měla mimořádné nadání. Učitel, který vedl školní a kostelní sbor, jí vždy přišpendlil na šaty vzkaz pro rodiče, aby svou dceru v hudbě rozhodně povzbuzovali.
V desíti se poprvé setkala s operou, do Atlanty přijela na turné Metropolitní opera a hráli Traviatu. „Nikdy nezapomenu, jak zhasla světla, vystoupil dirigent a zazněly první tóny. Když začala zpívat sopranistka, bylo mi jasné, co chci v životě dělat.” Přišla studia - nejprve v Princetonu, pak ve Washingtonu u Johna Bullocka, otce herečky Sandry Bullockové. “Naučil mě během tří let vše o hlasivkách, zvětšil rozsah mého hlasu. Dodnes jsme přátelé. John se pak stal prezidentem společnosti Sandy´s Film Company, k velké škodě mnoha adeptů zpěvu,“ míní mezzosopranistka.
Nudný život bez skandálů
„Zpěvák na začátku kariéry se pohybuje v začarovaném kruhu - aby jej zvali na konkurzy, musí mít agenta, ale agentura jej nevezme, dokud někde nevyhraje konkurz. Je to taková operní Hlava 22,“ konstatuje pěvkyně. Hybnou silou jejího osudu, jak sama říká, je její manžel, basbarytonista William Powers. Když udělala šťastný krok k úspěchu, byl většinou u toho. On ji vzal do Francie, kde po pěti minutách u konkurzu dostala hned sedm kontraktů v Nice. On to byl, kdo neúnavně rozesílal její demosnímky do všech velkých vydavatelství. „Myslela jsem, že se pomátl, ale řekl mi: nemáš tušení, jak moc jsi dobrá. K mému velkému překvapení se opravdu brzy ozvali z Deutsche Grammophonu. Dostáváme 50 až 60 snímků týdně, oznámil mi Pal Moe do telefonu, ale vás tu chceme vidět osobně. Následovaly tři desky pro DGG a má první nominace na Grammy.“
Jedním z výrazných rysů Jennifer Larmore je úžasný kontakt s publikem. „Chci je pohledem přitáhnout, nejradši bych si ho celé posadila přímo na dlaň ruky.“ Něco jiného je ale popularita, po této stránce je Jennifer téměř antihvězda. Nepouští si veřejnost, potažmo bulvár „za dveře hotelového pokoje“, jak je zvykem mnohých celebrit. „Někomu mohu připadat nudná, ale životní styl „divy” mě neláká. Nejsem ochotná ztrácet energii na nějaké skandály, já potřebuji zpívat.“
Kvůli svému hlasu se téměř nedotkne alkoholu a nechodí na večírky, protože je tam nakouřeno. „Někdy si přeju, abych mohla své hlasivky vyndat, uložit je jako housle do futrálu, dát si dvakrát můj oblíbený gin tonic, a ráno si je zase nasadit. Až budu stará, splním si svůj další sen - budu pít gin tonic kdykoliv se mi zamane,“ směje se Jennifer.
S manželem oba hodně cestují, občas i stejným směrem - to když vystupují společně. Po jednom takovém vystoupení v Buenos Aires je zadrželi kvůli formalitám na letišti. Policie ani celníci nechtěli nic slyšet o tom, že jsou seriózní umělci, považovali je za drogové běžence. „Tak jsem uprostřed té vřavy spustila Una voce z Lazebníka sevillského. A museli nás propustit. No, není opera hezká profese?“
Připraveno ze zahraničních materiálů.