Divoká čistá příroda, modré fjordy, ledové horské masívy a najednou se odněkud objeví helikoptéra. Na laně pod sebou nese zavěšené koncertní křídlo. Snáší se k jednomu z vrcholků, kde už čeká nedočkavý klavírista a rozbalí to přímo vrcholku hory, zní slavný Griegův koncert. No, nechtěli byste poznat takového chlapíka?
Tím otužilým klavíristou je Leif Ove Andsnes, jeden z nejrespektovanějších umělců dnešní doby, a popisovaná scéna pochází z filmu norské televize Balada pro Griega, na němž se Andsnes podílel v hlavní roli. "Tyhle barvité scény z TV produkce..., " směje se Leif Ove nad dramatickým závěrem filmového dokumentu. "Produkční někde v blízkém baru půjčil otřesné piano a nechal ho s vrtulníkem poletovat mezi horami. Napadlo mně, že bychom ho na závěr mohli nechat spadnout, to by bylo teprve efektní! Ale bohužel nám to nebylo umožněno," směje se klavírista.
Loni měl Grieg sté výročí úmrtí a je logické, že hudba slavného krajana provází norského klavíristu celou letošní sezónou. Natočil stejnojmenné CD a DVD Balada pro Griega (EMI). "Když mi řekli, abych se podílel i na filmu, říkal jsem si už ne moc nadšeně: Zase Grieg... Kam až to dojde?" Cesta s televizním štábem po stopách skladatele nakonec vedla přes celou Evropu a podle jeho slov byla velmi zajímavá, ukázala mu Griegovu hudbu v nových perspektivách. Mezi jinými skladbami, které pro jubilejní rok nastudoval, byla i málo známá Balada g moll, jedna z nejniternějších skladeb Griega, kterou zahraje Andsnes i v Praze. "Grieg ji napsal, když mu zemřeli oba rodiče a také se potýkal s problémy v manželství a vůbec s krizí středního věku," vysvětluje Leif Ove. "Bylo to pro něj období depresí a proto tu skladbu tak miluji, je temná, plná silných emocí."
Kromě pianistů z Norska baladu hrálo jen velmi málo světových umělců. A možná, že porozumět temné duši téhle hudby, je opravdu snazší pro umělce, kteří pocházejí stejně jako Grieg z téhle země s drsnou a zádumčivou krajinou.
Ošlehaný větrem z fjordů
Andsnes se narodil na ostrově Karmoy u západního pobřeží Norska. Když se jej ptal jeden americký novinář, jak jej ovlivnilo to, že vyrůstal na ostrově, odpověděl: "Lidé si myslí, že ostrov je něco vzdáleného, nepřístupného, ale nebyli jsme tak izolovaní. Je tam most na pevninu. Ale určitě mně to místo ovlivnilo. Vane tam stále silný vítr, převládá divoká nedotčená příroda, lidé tam jsou zvyklí na to, že jejich muži umírají na moři. Ostrované jsou do jisté míry extrém - někteří jsou velice pobožní, zbožnost je zde vysoká. Na druhé straně jiní berou drogy a je tu vysolá míra sebevražd."
Za to, že se Andsnes začal věnovat hudbě, může staré piano, které stálo u nich doma. "Nudný důvod, že? Měli jsme doma klavír, na nějž hráli mí rodiče, oba učitelé hudby. Nebyli ale profesionální hudebníci. Začal jsem hrát velmi brzy, protože jsem chtěl být uvnitř dění, uprostřed hudby, byl to svým způsobem další jazyk, kterým jsem komunikoval," vysvětluje Leif Ove.
Nebyl ale žádné zázračné dítě, které by se svědomitě postaví na start velké kariéry. "Kolem mně nebylo mnoho hudebníků a tak jsem si s tím piánem připadal jako samotář. Kolem takových dvanácti třinácti let jsem vůbec nechtěl cvičit. Chtěl jsem hrát fotbal s kamarády, jako jiné děti. Ale brzy jsem pochopil, že klavír je svět sám o sobě. Že je tolik věcí, které můžeš hrát, a vytvořit si z něj celý orchestr. Ve škole jsem hrál na eufonium v kapele, kterou vedl můj otec. To byly mé společenské kontakty..."
Konzervatoř vystudoval v Bergenu u českého profesora Jiřího Hlinky, který zde působí již přes pětatřicet let. Do dnešního dne jej Leif Ove navštěvuje, když si chce ověřit názor na nějakou novou skladbu. "Je důležité mít někoho, komu můžete zahrát a on je upřímný a neříká jen, že všechno je príma. Mít lidi, jejichž úsudku můžete věřit," svěřuje se klavírista.
Schubert jako droga
Od nějakých dvacíti let patří Leif Ove mezi světovou špičku, pozvání předních orchestrů, prestižních festivalů, stejně jako gramofonové ceny se mu jen sypou. Třikrát získal Gramophone Awards, např. za Schumannův a Griegův koncert s Berlínskou filharmonií a Marrisem Jansonsem. Jeho mozartovské koncerty se staly bestsellerem a newyorské Timesy CD zařadily mezi nejlepší tituly roku 2004. V roce 2006 obdržel prestižní Gilmore Artist Award. Carneghie Hall mu nabídla 7 vystoupení v cyklu "Perspective artist", této pocty se dočkal jako nejmladší umělec v historii. New York Times jej označily za "nejuznávanějšího klavíristu nové generace."
Vystupuje sólově i jako komorní hráč, například s vynikajícím britským tenoristou Ianem Bostridgem, o němž jsme před časem u příležitost jeho pražského koncertu také psali. "Nikdy jsem nebyl fanouškem opery," přiznává Andsnes, "ale od chvíle, co jsem slyšel velké cykly Schuberta a Schumanna, mně velmi přitahují písně. Schubertově Zimní cestě jsem doslova propadl. Prožívám změněný stav mysli, jsem v transu, když to hraju. Proto rád vystupuji každý rok se zpěváky."
Občas si v duchu mozartovské tradice od piána také zadiriguje. "Ale o dirigentské dráze neuvažuji," tvrdí Leif Ove, "dirigování od klávesnice je právě ta hranice, po kterou jsem ochoten jít. Nechci se stát druhořadým dirigentem, těch je dost..."
Letošní rok Andsnes zahájil s Newyorskou filharmonií a Riccardem Mutim a s Bostonským symfonickým orchestrem. Než se v dubnu vrátí do Států, jede - s krátkým výpadkem kvůli nemoci - na plné obrátky jeho evropské turné sólových recitálů. Praha je jednou z jeho zastávek. V Rudolfinu zahraje Griega, Debussyho a Bacha, speciálně pro české publikum si připravil Janáčka - V mlze.
V současné době žije sedmatřicetiletý Leif Ove Andsnes v Bregenu a částečně v Kodani, s velkým potěšením tráví také volné dny ve svém horském sídle v Handangerské oblasti v Norsku. "Jezdím tam, jak jen často to jde - v zimě na lyže, v létě na pěší tůry. Jinak ve volném čase rád vařím, zajdu za přáteli nebo do divadla."
S využitím zahraničních materiálů (The Boston Globe, leden 2008, a Great Performances, 2006
Leif Ove Andsnes se narodil 1970 v Karmoy v Norsku. Vystudoval Bergen Music Conservatory u českého profesora Jiřího Hlinky. Je zván předními světovýni tělesy a festivaly. Nahrává pro EMI Classics. V posledních desíti letech je jedním z nejčastěji oceňovaných umělců. Třikrát získal Gramophone Awards, vyhrál Classical Brit Award, Gramophon Editor's Choice a dvě jeho desky v jediném roce byly New York Times vybrány jako Best CD 2004. Získal prestižní cenu Peera Gynta, Gilmore Artist Award ad. Je nositelem nejvyššího vyznamenání norského království, řádu Svatého Olafa.