Bavorákům jde líp Dvořák než Beethoven
Není se co divit, nakonec do Prahy to má mnichovský orchestr blíž než do Bonnu nebo do Vídně, kde žil Beethoven. Nebo že by to bylo dlouholetým působením Rafaela Kubelíka u tohoto tělesa?
Zkrátka - závěrečný koncert Pražského jara s Orchestrem bavorského rozhlasu se zvrhnul ve dvořákovský večer. Když po nevýrazném Beethovenovi (Eroica) dali Dvořákovu Osmou, nechtělo je publikum pustit z pódia a přidávali ještě dva slovanské tance. Dirigent Marris Jansons u toho předvedl dokonalou choreografii, ta efektní gesta a figury musel cvičit před zrcadlem týdny.
Asi ze třetiny vykoupili Smetanovu síň Japonci. Byla vidět tradiční kimona ale i bílé roušky přes obličej, což je chvályhodné hygienické opatření proti roznášení rýmy. Proč Japonci tak milují českou hudbu? Proč ne Sibelia nebo Schumanna? Opravdu, nejvíc jich přišlo na Smetanu, Dvořáka, Suka. Napadá mě, že je to nejspíš práce našich pilných výkonných umělců, kteří nejmíň půl století do Japonska jezdí hrát českou muziku. Smetanovo kvarteto, Neumann, Česká filharmonie, Suk, Snítil, a spousta dalších, které si Japonci oblíbili. Vltava je téměř jejich národní hudba, Largo z Novosvětské na některých školách pouštějí místo zvonění. Viz rozhovor: Japonka v ČF - článek
2005