Bobby McFerrin: Živý syntetizér
Tak jsem tam byla, všechno viděla, slyšela, a přesto nevěřila svým očím (uším). Ten chlap skáče z oktávy do oktávy jak blecha, s takovou rychlostí, že pořád hledáte nějaký trik, nějaké zařízení nebo čudlík skrytý na mikrofonu, čím si ty rejstříky přepíná... No, neměl tam nic, ale zní jako živý syntetizér. Zpívá velmi jemně, stíhá vyzpívat hlavní linku a v bleskovém střihu i basy, napodobit bicí a jiné "nelidské" zvuky a efekty mu také nečiní potíže, prostě dokonalá kapela v jednom muži.
Bobby Mc Ferrin zpíval v Kongresovém centru své improvizace a skladby beze slov, a většinou nenechal ani publikum jen tak zahálet. Má neuvěřitelný talent vtáhnout lidi do hry, jedním dvěma gesty vysvětlit, co po nich chce, aby zpívali, a už se jede. Levá strana sálu zpívá tuhle figuru, pravá jinou, a on do toho improvizuje. Pro zábavu si z nich občas vystřelí a vydá nějaký zmatený povel, a lidi se smějí a baví. V životě jsem neviděla zpívat tři tisíce lidí Gounodovu Ave Maria - a on do toho broukal tu levou ruku, ty rychlé figurace původního Bachova Preludia. Nechápu, že se to rytmicky nikde nerozlezlo a dozpívalo až do konce. Sice někdo říkal, že v davu byli nasazení asi sboristé, že to zpívali v latině, ale i tak... To se občas sejdou na společné zpívání i profesionální sbory s dirigentem, a přesto jede zadek jinam než předek...
S McFerrinem vystoupil v duu Dan Bárta a bylo to zajímavé srovnání. Je to náš vůbec nejtechničtější a intonačně nejšikovnější zpěvák, kterého k němu mohli postavit, přesto má hlas mnohem těžší a užívá více forze než naprosto odhmotnělý Bobby. Ale zazpívali si spolu hezky. Kromě něj se na pódiu ve čtvrtek objevili Boni pueri a Clarinet Factory (kvarteto klarinetů, McFerrin je původně, tuším, také klarinetista).
V pátek přinesly Lidové noviny reportáž z koncertu s titulkem "Don't worry, be happy znělo nad Prahou". Já ani nikdo jiný (snad kromě reportérky LN) jsme tam ten šlágr neslyšeli. Pokud vím, on ho nemá moc rád a ani by se nehodil do skladby toho večera. To je tak, když se o koncertu píše den předem, že, paní Kačurová... Nebo je v tom autorka nevinně a titulky jí "vylepšil" šéf vydání, to si taky dovedu představit. I když ten šlágr nad Prahou nezazněl, přesto jsme byli "happy" docela dost.