Leonard Slatkin. Dvorní dirigent ve Washingtonu
Publikováno v TIME IN 2/2006
"V Praze jsem byl několikrát, poprvé před více než dvaceti lety a je mému srdci velice blízká. Můj učitel Walter Süsskind, od kterého jsem se naučil nesmírně mnoho, byl původem Čech a proto mám k Čechám obzvlášť vroucí vztah," řekl americký dirigent na Pražském jaru, kde často hostuje.
Od roku 1994 je Leonard Slatkin hudebním ředitelem Národního symfonického orchestru ve Washingtonu. Sídlem orchestru, který hraje mimo jiné na všech státních ceremoniálech, je Kennedyho Centrum. "Tady nikdy nevíte, kdo za vámi přijde po koncertu do šatny," líčí Slatkin. "Klan Kennedyů chodí docela často, Colin Powell - vždy. Condaleeza Riceová se také objevuje často." Dnešní ministryně zahraničí je zkušenou pianistkou a Slatkin ji vždy přemlouvá, aby si zahrála koncert s jeho orchestrem a "vylepšila si tak umělecký profil," pro mnohé poněkud pošramocený válkou v Iráku.
Bill Clinton jej jednou pozval do Bílého domu, aby mu Slatkin dal lekci práce s taktovkou. "Měl někde dirigovat vlasteneckou skladbu Hvězdy a pruhy. Přišel jsem do Oválné pracovny a říkám: Podíváme se, co se s tím dá dělat. Ukázalo se, že gesta zná, kdysi dirigoval školní orchestr," vzpomíná Slatkin.
Hollywoodské kořeny
I když jeho jméno zní rusky, je "čistokrevný Američan", narodil roku 1944 v Los Angeles. Ke jménu Slatkin (původně Zlotkin) přišel po prarodičích, kteří se z Ruska přistěhovali do USA na přelomu 19. a 20. století. Po hudební dráze vlastně moc netoužil, ale neunikl jí. Není to snadné, když máte otce dirigenta, matku slavnou cellistku a další muzikanty mezi příbuznými, kam se podíváte. Dá se říct - síla osudu. Vyrůstal v bohémském prostředí hollywodských celebrit. Otec, houslista Felix Slatkin, byl nepostradatelným aranžérem písní Franka Sinatry, koncertním mistrem a dirigentem studia 20th Century-Fox a s Leonardovou matkou Eleanor Aller založili slavný Hollywood Quartet. Ta byla zase hlavní cellistkou ve Warner Bros Studios. Ve stejném orchestru s ní mimo jiné začínal oscarový skladatel John Williams, s nímž se dirigent Slatkin dodnes přátelí. Natočila také Korngoldův cellový koncert pro film Deception. Jejich domácnost navštěvovali přední skladatelé jako Stravinskij, Schönberg, Walton, Villa-Lobos.
Leonard sice v dětství zkoušel hrát na různé nástroje, ale virtuózů v jeho okolí bylo až příliš mnoho, nevěřil, že by jednou mohl být stejně dobrý. Takže se na vysokou přihlásil radši na literaturu.
Za dva roky dirigentem
Zásadní zvrat nastal v roce 1963, kdy zemřel jeho otec. "Tehdy jsem byl volný, abych se mohl věnovat jediné věci v hudbě, která mne uspokojovala a kterou jsem nemohl dělat, když můj otec žil - dirigování," napsal v jednom rozhovoru. Vyústěním jeho složitého vztahu s otcem, jehož kdesi charakterizoval jako workoholika, alkoholika a silného kuřáka ( "...vykouřil i čtyři krabičky cigaret denně a měl nadváhu"), bylo to, že se vrhnul na studium dirigování. Začal na letní škole v Aspenu u Waltera Süsskinda, pak na newyorské Juilliard School, kde se spřátelil se spolužáky skladatelem Michaelem Kamenem a pianistou Emanuelem Axem, s nímž dodnes spolupracuje. Trvalo jen dva roky a již debutuje v Carnegie Hall s Youth Symphony Orchestra (1966).
Své první angažmá dostane v Saint Louis Symphony Orchestra, shodou okolností ve stejném tělese, kde před lety začínal také jeho otec...
Dnes je jedním z nejžádanějších umělců, poznal z dirigentského "můstku" většinu špičkových orchestrů Evropy a USA, také přední světové opery - Metropolitní, Vídeňskou, Washingtonskou, Chicagskou aj. Na svém kontě má přes 100 nahrávek, pětkrát získal Grammy a více než padesátkrát byl na Grammy nominován.
Leonard Slatkin je muž mnoha zájmů - má rád baseball, letní olympijské hry, akční filmy, americkou a soudobou hudbu, knihy, hudební osvětu, na níž se vehementně podílí, víno a vaření (čínu a italskou kuchyni). Olympiádu v Turíně asi moc sledovat nebude, protože mu podle jeho slov uniká smysl zimních olympijských her. "Prostě nevím, proč se ti lidé spouštějí na sáňkách nebo na lyžích v obrovských rychlostech dolů, nebo skáčou a celý čas pak doufají, že v pořádku dopadnou na zem," říká.
Co nemá rád, je pivo a orchestry s historickými kopiemi nástrojů. "Já je respektuji, ale je mi to cizí," řekl o souborech staré hudby v jednom ze svých rozhovorů. "Vyrostl jsem na jiné tradici, na tradici interpretovat hudbu moderně, na moderních nástrojích a bez přílišných návratů do minulosti. Vždyť je to jako kdybychom v dnešní době užívali záchodů z 18. století. Máme to zapotřebí?"
Ve státech je dirigent Bůh
Do roku 2004 působil Slatkin současně s washingtonským NSO také v čele londýnského orchestru BBC, kde jej letos vystřídal Jiří Bělohlávek. Rozhodnutí neprodloužit dirigentovu smlouvu v Londýně nikdo nekomentoval, ale Slatkin v tom vidí výsledek rozdílných kulturních tradic. "V USA dirigent plně reprezentuje orchestr a je zodpovědný za všechno, co se v něm děje, za jeho pády i úspěchy. Proto tam mám na starosti i administrativu, radím se o marketingu a vytvářím dramaturgii, jsem také jejich mluvčí a organizuji hudebně-výchovné projekty." Naopak v Londýně se po něm vyžadovalo pouze oddirigovat určené koncerty. "Nemohl jsem si vybrat ani sólisty do vlastních programů. A chtěl jsem opravdu hrát celý víkend Schnitkeho? Ne, ale musel jsem," vypočítává Slatkin. Orchestr naopak šokovalo, jak málo zkouší (BBC praktikuje i 7 zkoušek před koncertem), nebo jeho názory na to, jak se mají oblékat ženy v orchestru, aby před publikem zakryly své ochablé paže.
Velký důraz klade Slatkin na osvětu a výchovu nové generace. Diriguje mládežnické orchestry napříč Spojenými státy, sám jeden založil v Sain Louis, stejně jako Národní dirigentský institut dirigování. Na jeho koncertech pro rodiny s dětmi v Kennedyho centru si mohou malí návštěvníci zblízka prohlédnout všechny nástroje v orchestru. "Školy postupně zcela rezignují na uměleckou výchovu, pokud to nebudou dělat ani instituce jako my, půjde civilizace do pekel," tvrdí dirigent.
Leonard Slatkin žije ve Washingtonu se svou ženou, sopranistkou Lindou Hohenfeldovou a synem Danielem. Po koncertech v Praze odjíždí do Kolína nad Rýnem, kde diriguje mimo jiné Dvořákovu 6. symfonii a za čtrnáct dní už jej zase doma ve Washingtonu čeká koncert s houslistkou Midori.
Obecní dům, 8. a 9. 2., 19.30
Messiaen: Un sourir de Mozart, Haydn: Symfonie č. 67, Brahms: Serenáda č.1 D dur