Prsten Nibelungův
Luxus, který stál za to


Nároní divadlo má instinkt pro výjimečné projekty. Poprvé na své scéně uvedlo kompletní Prsten Nibelungův a přepsalo tak kus dějin českého divadla.

Text: Svatava Barančicová, publikován v TIME IN/6/2005

Cyklus čtyř Wagnerových oper (Zlato Rýna, Walkýra, Siegfried, Soumrak bohů) se hrál dvakrát za sebou, v dubnu a květnu. Zájem byl obrovský a vstupné na naše poměry nadstandardní, osm tisíc za celý cyklus. I tak se nedostalo na všechny a před divadlem postávali zájemci s cedulí „Koupím lístky“. Prodávaly se i generálky.
Inscenace vznikla v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Duisburg - Düsseldorf, odkud Národní divadlo přivezlo do Prahy komplet kulisy, sólisty, dirigenta a režiséra. Českým přínosem byl hlavně orchestr a sbor.
Impozantní scéna a kostýmy posouvají starogermánské mýty do 19. století, do elegantních salónů Wagnerovy doby. A tato civilní podoba funguje skvěle. Bez teutonských přileb a ženských obrněnců více vyniknou lidské charaktery postav a logika jejich činů.
Po čtyři večery jsme mohli vidět představení skutečně světové úrovně. Většina pěvců prošla wagnerovským festivalem v Bayreuthu a předními světovými scénami. Navíc byl jejich výběr mistrovsky sladěný s rolemi, které zpívali. Samé zajímavé typy. John Wegner v roli záletného boha Wotana měl sex apeal mafiánského bosse, René Morloc skvěle sehrála vyčítavou manželku Fricku, světlovlasý Alfonz Eberz byl neodolatelným Siegfriedem, Udo Holdorf velmi zábavným intrikánem Logem. Z Hagena (Hans-Peter König) čišela nebezpečná síla, stačilo mu jen zabodnout pohled do publika. Energická Frances Ginzer excelovala jako Brünhilda. Několik českých sólistek se uplatnilo v roli Valkýr.




Publikum Wagnerova hudba doslova hypnotizovala. Nezvyklé ticho v sále vypovídalo o mimořádném soustředění. I přesto, že Wagnerovy opery trvají čtyři až pět hodin. Něž si v milostném duetu Siegfried s Brünhildou vyznají lásku, stráví na scéně 40 minut.


Miláček publika
Největší aplaus překvapivě nepatřil hrdinům na jevišti, ale americkému dirigentovi Johnovi Fiore. Tento sympatický vousáč s figurou „Big Mac“ se stal od prvního večera miláčkem publika. Provází jej fascinující pověst, celý šestnáctihodinový Ring údajně zná zpaměti již od 14 let, kdy jej v Seattlu dělal jako korepetitor. Spolupracuje s Metropolitní operou a řadou evropských scén, v Düsseldorfu je šéfem opery a uměleckým ředitelem symfonického orchestru.
Oblíbil si jej i orchestr Národního divadla, hráči si dokonce sami řekli o jednu zkoušku navíc, což se stalo asi vůbec poprvé v historii naší první scény.
Orchestr hrál ve znamenité formě a dirigent i hosté mu opakovaně vyjádřili svou pochvalu. Ring v Praze se ukázal jako mimořádně úspěšný pro všechny - pro zahraniční sólisty, hráče a nejvíc pro české publikum. Na Wagnera sice můžem zajet do Německa, ale zcela jiný zážitek je vidět celý Ring doma, s titulky v češtině, probrat ho se známými v kuloárech a druhý den si o něm přečíst v novinách...



Publikace vydané ND ke kompletnímu provedení Ringu

Richard Wagner a česká kultura
Národní divadlo, Praha 2005, 280 str.

Kniha velmi přehledným způsobem mapuje, kdy a kde se na našem uzemí hrály Wagnerovy opery a zvláštní zřetel věnuje pražským inscenacím. Najdeme tu výčty obsazených pěvců, fotografie a co je nejzábavnější, i kritiky na premiéry z dobových novin a časopisů. Takový Zdeněk Nejedlý, při vší neúctě, psal zamlada jedny z nejlepších kritik...
Autorsky se na studiích podíleli naši přední muzikologové, Pavel Petráněk, Jitka Ludvová, Jarmila Gabrielová a Marta Ottlová.

Richard Wagner a Prsten Nibelungův
Národní divadlo, Praha 2005, 132 str.

Publikace nám dává nahlédnout do složitého světa Wagnerových úvah, inspirací a motivací, jež provázely vytvoření Ringu a založení speciálního divadla v Bayreuthu pro provozování jeho oper. Ve svých statích se Wagner zabývá germánskou mytologií, filozofií, estetikou, píše o svých pocitech a přáních při komponování a řeší i praktické otázky operního provozu. Mnohé z jeho filozofických názorů jsou z dnešního hlediska nepřijatelné a zavánějí nacionalistickou nabubřelostí. Ale v každém ohledu je překlad těchto článků a statí do češtiny z pera Vlasty Reittererové doplněný faktografickými poznámkami velmi užitečným počinem.