Addio, Mozart!
Text: Svatava Barančicová, foto: archiv ND, BVA, Struny podzimu

Jubilejní rok, ve kterém celý svět oslavoval 250. výročí narození Mozarta, se chýlí ke konci. V prosinci oslavy vyvrcholí dvěma koncerty. 2.12. to bude skutečně reprezentativní večer - operní Mozart Gala za účasti Dagmar Peckové v Kongresovém palácia 14.12. v Obecním domě Slavnostní koncert k závěru projektu Mozart Praha 2006, a to za účasti Evy Urbanové.

Je to zvláštní - zatímco jiná výročí skladatelů vedou většinou k tomu, že jejich hudby máte v půlce sezóny plné zuby, Mozart je jiný případ.


Je to zvláštní - zatímco jiná výročí skladatelů vedou většinou k tomu, že jejich hudby máte v půlce sezóny plné zuby, Mozart je jiný případ. Přistihla jsem se při čekání na jeden rozhovor v zákulisí Stavovského divadla, jak s potěšením natahuji uši a poslouchám průběh zkoušky - hráli Dona Giovanniho, na kterém jsem byla jen letos třikrát. A stejně... Tahle muzika vás vždycky dostane.
I když jsme toho slyšeli víc než dost, a mnohdy výkony na světové úrovni, vlna zájmu o akce v rámci projektu Mozart Praha 2006 ani na konci roku neopadá.
Procházka sedmi operami
Operní gala je šancí pro ty, kdo nemají odvahu nebo čas trávit dlouhé večery v opeře, ale špičkový zpěv je nenechává chladnými. Mozart Gala, pořádaný agenturou BVA a Kongresovým centrem Praha, má navíc jednu specialitu: chystá nejen slavné árie, ale i velké sborové scény z oper Únos ze Serailu, Figarova svatba, La clemenza di Tito, Don Giovanni, Lucio Silla, Kouzelná flétna a Così fan tutte. A to není v režii podobných koncertů vůbec běžné.
Koho na galavečeru uvidíme? Ostře sledovanou hvězdou bude jistě mezzosopranistka Dagmar Pecková, která se z ciziny vrací koncertovat do Česka pravidelně v tomto předvánočním období. Mužským protějškem jí bude Ivan Kusnjer, jednička mezi českými barytonisty. Dále vystoupí sopranistka Alexandra Spurná, Pražský komorní sbor a Česká komorní filharmonie řízená dirigentem Vojtěchem Spurným. Můžeme se těšit na Cherubína z "Figarky", šampaňskou árii Dona Giovanniho, Zerlinu, duet Papagena a Papageny, nebo Vitelii z Tita.
Projekt Mozart Praha 2006 začínal v lednu komorně - v malém Stavovském divadle, odkud šel přímý přenos koncertu do celé Evropy. Končí slavnostním večerem v sále asi s největší kapacitou v Praze, nepočítáme-li sportovní arény. I když na někoho může Kongresové centrum působit trochu neosobně, stalo se již mnohokrát dějištěm podobných hudebních událostí. Zpívala zde Eva Urbanová, Montserrat Caballé, Štefan Margita a další operní osobnosti.

4 otázky pro Dagmar Peckovou:

Co vás baví na Mozartově hudbě?
Mozart je velice populární, jeden z mála autorů "vážné" hudby přístupný opravdu širokému spektru publika. Pro můj hlas je velice důležité občas se k němu vrátit. Nutí zpěváka k technické i stylové čistotě a právě tento styl je mé duši bližší, než občas povrchní Verdi.
Kterou jeho roli máte nejradši? Je to rozhodně Elvíra v Donu Giovannim. Tato hudebně psychologická studie zhrzené, opuštěné a přesto milující ženy je nejen na Mozartovu dobu naprosto ojedinělá a já ji pojímám jako jedinou hudební protiváhu k hlavní postavě Dona Giovanniho. Zatím jsem zpívala a natočila "jen" její árie, na jevišti jsem ještě tuto roli neměla příležitost ztvárnit.
Představte si, že jste zpěvačkou v Mozartově době. Co všechno by bylo jiné?
Asi bych toho méně stihla a už vůbec ne s rodinou. V mém věku už bych rozhodně nedostávala šance... A navíc bych v téhle době vůbec nechtěla žít, což jistě chápete - s mým přístupem k emancipaci...
S jakými pocity se vracíte do Prahy? Jako domů nebo jen na návštěvu? Praha patří k mému životu stejně, jako moje rodina (ale té se nyní chci věnovat víc). Mám zde pořád dům, kam občas jezdíváme. A Praha je pro mne stále nejkrásnějším městem na světě.

Operní hvězda s duší rebela
Dagmar Pecková byla vždy takříkajíc nepřehlédnutelnou osobností - provokovala svými mírně punkovými účesy, když si jako mladá sólistka Berlínské opery občas odskočila domů do předlistopadového Československa. Na počátku své kariéry tady nebyla prorokem. Přestože Národní divadlo trpělo nedostatkem nových talentů a bralo téměř každého, kdo vyšel z AMU, jí se angažmá nějak vyhlo. Začala tedy v cizině, v Saské opeře v Drážďanech. A po dvaceti letech se tam vrátila, hostovat v Salome pod taktovkou světoznámého Kenta Nagana.
Dagmar Pecková dráždí také představivost režisérů: Josef Bednárik ji v Národním divadle uvedl jako historicky první Carmen ostříhanou na ježka a za tuto roli dostala cenu Thalie (1999). Dodnes je v paměti také provokativní TV klip Mariana Schiebela k její první desce. Zpívá v něm Mozarta oblečená jako dokonalý postmoderní vamp. Šok pro „klasické“ publikum, ale pro mladou generaci to byl signál, že klasika nemusí být jen nuda.
Dagmar Pecková se stala populární osobností, u nás jako jedna z prvních v opeře.
V zahraničí bourá jednu pěveckou metu za druhou: Salcburk, Edinburgh, Proms, Carnegie Hall, operní domy v Paříži, Hamburku, San Franciscu, Covent Garden... Zvou ji přední světové orchestry, výčet dirigentů, s nimiž Dagmar Pecková vystupuje, je oslnivý - sir Colin Davis, Semyon Bychkov, sir Charles Mackerras, Cambreling, Dohnanyi, Sawallisch, Kout, Pešek a především Bělohlávek. Nejčastěji zpívá Mahlera, Janáčka, Mozarta. Také Ebena, Strausse, Schönberga a Martinů, podle mého mínění je jednou z nejlepších interpretek hudby raného 20. století. Doma ji vídáme vzácně, tak dvakrát do roka, většinou na Pražském jaru a pak až na vánočních koncertech. Žije ve Freiburgu s manželem - německým hudebníkem Klausem Schiesserem a dvěma dětmi Theodorem a Dorotheou.