Tři otázky
pro Milana Škampu, violistu Smetanova kvarteta
Jak vypadal první koncert před 60 lety, měl stejný program?
Ne, Išu Krejčího jsem měl sice rád, ale nezahráli jsme nikdy od něj ani notu... (smích). První koncert pod jménem Smetanovo kvarteto se konal 6. 11. 1945 v Městské knihovně a hrály se tam oba kvartety B. Smetany a Novákův D dur. Já jsem tam byl jen jako posluchač, do Smetanova kvarteta jsem vstoupil o deset let později. Od počátku jsme si vytkli takový úkol - prosadit Janáčka a zvláště 2. kvartet Bedřicha Smetany, (ten první to tolik nepotřeboval), o němž německá muzikologie tvrdila, že je to slabé dílo, výplod nemocné mysli umírajícího skladatele. Jen málo lidí tehdy vidělo genialitu toho díla jako Herberta Masaryková nebo skladatel Arnold Schönberg, který ho považoval za základ moderní hudby. Nakonec se to podařilo, a když i v Německu o něm psali v superlativech a přirovnávali ho k vrcholným dílům pozdního Bacha, Beethovena a Brahmse, byli jsme spokojeni a mohli odejít ze scény. A Janáčka? Toho jsme hráli 1 462 krát, a pokaždé zpaměti!
Dá se říct, že vaši žáci, Škampovo kvarteto, navazují na tu tradici?
Škampovo kvarteto je teď ve vynikající sestavě, jsou tak kompaktní, že to lepší být ani nemůže. Mezi námi existuje tolik propojení - například jejich cellista má půjčené cello od A. Kohouta. A violista zase hraje na můj nejoblíbenější nástroj, velkou violu italského anonyma asi z r. 1700. Musel jsem na ni svého času přestat hrát kvůli artróze v prstech. Ta má nemoc byla také jedním z hlavních důvodů, proč Smetanovo kvarteto skončilo aktivní dráhu.
Takže se do Rudolfina přijdete podívat?
Pátého? Tak to je průšvih, naprostá katastrofa! Já budu v té době sedět v porotě na soutěži v Cremoně. Jedu tam rovnou z Florencie, kde učím kvarteta na Evropské akademii. Lítám pořád někde ve větru, vždyť je mi teprve 77 a čtvrt...