Houslový koncert minimalisty Mortona Feldmana

musí být noční můrou producentů. Pražské jaro kvůli němu přivezlo Janáčkovu filharmonii až z Ostravy, virtuózku Hanu Kotkovou z Německa, dirigenta Petra Kotíka z USA, nastěhovalo na pódium dvě koncertní křídla a posílenou sadu bicích. A výsledný efekt? Dal by se shrnout do tří slov: pomalu, potichu a dlouho. Housle hrají skoro stále ve flažoletech, tempo a dynamika se nemění a vy pořád jen čekáte, kdy už TO přijde...Nepřijde, naopak se očekává, že kdo chce, tak odejde, usne, nebo něco takového. Je mi líto, ale na rozvrzaných židlích v Obecňáku se fakt spát nedá...