Paganini s trubkou a Dvořák po anglicku
22/09/11 11:02
Na festival Dvořákova Praha zavítaly dva zahraniční orchestry: v neděli (18.9.) rozhlasový orchestr z Kolína na Rýnem a v úterý (20.9.) Královská filharmonie z Liverpoolu.
Symfonický orchestr WDR Köln se vyhnul „povinnému“ dvořákovskému repertoáru a zařadil pouze Beethovena a Haydna. Po klidné, čistě zahrané, ale nijak vzrušivé předehře Coriolanus (Beethovenův opus 62) přišel na řadu Haydnův Koncert pro trubku a orchestr Es dur. Na pódium vkráčel v dlouhém redingotu švédský trumpetista Hakan Hardeberger, sympatický seveřan s vizáží jazzové hvězdy. V osmé řadě, kde jsem seděla, obvykle nebývá poslech žesťových sólistů tak příjemnou záležitostí, ale Hardeberger nebyl vůbec hlučný, hrál velmi jemným a cizelovaným tónem, v závratných rychlostech i výškách (kadence 1. věty). Díky své virtuozitě si vysloužil přezdívku „Paganini trubky“, spojuje ve své hře to nejlepší ze skandinávské a francouzské školy a nezapře ani vliv amerických jazzmanů. Mezi svými vstupy se houpal do rytmu a otáčel do orchestru, uvolněně jako na klubovém jamu. Populární 3. větu koncertu trumpetista „vystřihl“ v brilantním, svižném, ale neuspěchaném tempu. Jako přídavek Herdeberger nasadil slavnou My Funny Valentine od Richarda Rodgerse, hloubavou nostalgickou sólovou melodii, kterou hrál hodně, hodně tiše s dusítkem. Tak potichu, že si okamžitě zjednal napjaté soustředění celého sálu. Byl to magický zážitek.
Symfonický orchestr WDR doprovázel sólistu v Haydnovi se slavnostním klasickým zvukem. V té chvíli jsem se začala těšit na to, co mělo následovat po přestávce: na Beethovenovu Pátou. Protože to byl přesně ten zvuk orchestru, jaký se vám vybaví u jména Beethoven, a s jakým jeho hudbu chcete slyšet. Těleso přijelo do Prahy se svým šéfdirigentem Jukka-Pekkou Sarastem, dalším slavným Skandinávcem toho večera. Páté symfonii vtiskl tento finský dirigent uhlazený kompaktní tvar, bez příkrých kontrastů a s hlubokou hudební logikou. Byla v tom síla, suverenita, i decentní něha (2. věta), když bylo třeba, uměl orchestr udržet na vlásečnicových pianissimech (včetně bicích a kotlů), smyčce byly skvěle sehrané a sóla bezchybná. Zkrátka kolínští se předvedli v tom nejlepším světle.
Vystoupení Liverpoolské královské filharmonie se mohlo pochlubit osvěžující dramaturgií – Dvořák, Liszt a Rachmaninov se tu prezentovali méně hranými kusy. Po tolika večerech samých slavných „top výběrů“ to byla vítaná změna. V čele orchestru stojí mladý charismatický dirigent Vasily Petrenko, se svou hodně štíhlou, studentsky vytáhlou postavou působí na dirigentském stupínku velice mladistvě. Ne však nezkušeně, má silnou hudební vizi a dokáže si jí podmanit hráče i publikum.
Na úvod jsme mohli slyšet symfonickou báseň Holoubek, programní skladbu na Dvořáka až nezvykle ponurou a tajemnou. Velice koncentrovaný začátek v pianissimech gradoval až do velkolepého zvuku ve střední části (zde v jásavém svatebním veselí již Dvořákovu hudbu důvěrně poznáváme), a oblouk se uzavře opět do tichého psychologicky propracovaného závěru. Sólistou druhé skladby večera byl klavírista Lukáš Vondráček, známý jako zázračné dítě vystupující veřejně od čtyř let. Provedl Lisztův 2. klavírní koncert A dur kultivovaným čistým tónem a s bravurní technikou (náročné běhy v akordech), i když virtuozita není v tomto koncertu hlavním plánem. Ve skladbě velkých kontrastů a náladových proměn je spíše třeba ocenit klavíristovu souhru a skvělou spolupráci s řadou dalších sól v orchestru. Například dialog klavíru s cellem byl nádherný, hned zalitujete, že dotyčného hráče toho či onoho nástroje nemůžete slyšet i v samostatné skladbě. Na přídavku klavírista nešetřil – uvedl poměrně dlouhé Schubertovo Impromptu Es dur.
Po přestávce jsme slyšeli Rachmaninovu Symfonii č. 3 F dur, která přinesla velkorysá širokodechá témata a jímavé melodie smyčců s glissandy, jakými se dodnes od Rachmaninova inspiruje hollywoodská filmová hudba. Petrenko pojal partituru s citem a smyslem pro pointu, ale civilně, ne sentimentálně. Podpořil tak moderní image ruského skladatele. Orchestr předvedl řadu vynikajících sól (koncertní mistr houslí), skvělou žesťovou sekci a také krásnou stříbřitě svítivou barvu houslové sekce. Aby vzdali hold českému publiku i Dvořákovi, zahráli liverpoolští jako přídavek ohnivý Slovanský tanec č. 1.
Oba koncerty byly velmi dobře navštíveny, festival dává možnost studentům získat vstupenky na poslední chvíli, což je vděčně a v hojném počtu využíváno.
Dvořákova Praha 2011 Symfonický orchestr WDR Kolín nad Rýnem Dirigent : Jukka-Pekka Saraste Håkan Hardenberger (trubka) 18.září 2011 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program: Ludwig van Beethoven: Coriolanus, předehra c moll op. 62
Joseph Haydn: Koncert pro trubku a orchestr Es dur Hob VIIe:1
přídavek: Richard Rodgers – Lorenz Hart: My Funny Valentine
-přestávka-
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll op. 67 „Osudová“
přídavek: Franz Schubert: Rosamunde
***
Dvořákova Praha 2011 Královská liverpoolská filharmonie Dirigent: Vasily Petrenko Lukáš Vondráček (klavír)
program: Antonín Dvořák: Holoubek, symfonická báseň op. 110
Franz Liszt: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 A dur
přídavek: Franz Schubert Impromptu Ges – Dur op. 90 No. 3
-přestávka-
Sergej Rachmaninov: Symfonie č. 3 a moll op. 44
přídavek: Antonín Dvořák: Slovanský tanec č. 1
Text byl publikován na Operaplus.cz
Symfonický orchestr WDR Köln se vyhnul „povinnému“ dvořákovskému repertoáru a zařadil pouze Beethovena a Haydna. Po klidné, čistě zahrané, ale nijak vzrušivé předehře Coriolanus (Beethovenův opus 62) přišel na řadu Haydnův Koncert pro trubku a orchestr Es dur. Na pódium vkráčel v dlouhém redingotu švédský trumpetista Hakan Hardeberger, sympatický seveřan s vizáží jazzové hvězdy. V osmé řadě, kde jsem seděla, obvykle nebývá poslech žesťových sólistů tak příjemnou záležitostí, ale Hardeberger nebyl vůbec hlučný, hrál velmi jemným a cizelovaným tónem, v závratných rychlostech i výškách (kadence 1. věty). Díky své virtuozitě si vysloužil přezdívku „Paganini trubky“, spojuje ve své hře to nejlepší ze skandinávské a francouzské školy a nezapře ani vliv amerických jazzmanů. Mezi svými vstupy se houpal do rytmu a otáčel do orchestru, uvolněně jako na klubovém jamu. Populární 3. větu koncertu trumpetista „vystřihl“ v brilantním, svižném, ale neuspěchaném tempu. Jako přídavek Herdeberger nasadil slavnou My Funny Valentine od Richarda Rodgerse, hloubavou nostalgickou sólovou melodii, kterou hrál hodně, hodně tiše s dusítkem. Tak potichu, že si okamžitě zjednal napjaté soustředění celého sálu. Byl to magický zážitek.
Symfonický orchestr WDR doprovázel sólistu v Haydnovi se slavnostním klasickým zvukem. V té chvíli jsem se začala těšit na to, co mělo následovat po přestávce: na Beethovenovu Pátou. Protože to byl přesně ten zvuk orchestru, jaký se vám vybaví u jména Beethoven, a s jakým jeho hudbu chcete slyšet. Těleso přijelo do Prahy se svým šéfdirigentem Jukka-Pekkou Sarastem, dalším slavným Skandinávcem toho večera. Páté symfonii vtiskl tento finský dirigent uhlazený kompaktní tvar, bez příkrých kontrastů a s hlubokou hudební logikou. Byla v tom síla, suverenita, i decentní něha (2. věta), když bylo třeba, uměl orchestr udržet na vlásečnicových pianissimech (včetně bicích a kotlů), smyčce byly skvěle sehrané a sóla bezchybná. Zkrátka kolínští se předvedli v tom nejlepším světle.
Vystoupení Liverpoolské královské filharmonie se mohlo pochlubit osvěžující dramaturgií – Dvořák, Liszt a Rachmaninov se tu prezentovali méně hranými kusy. Po tolika večerech samých slavných „top výběrů“ to byla vítaná změna. V čele orchestru stojí mladý charismatický dirigent Vasily Petrenko, se svou hodně štíhlou, studentsky vytáhlou postavou působí na dirigentském stupínku velice mladistvě. Ne však nezkušeně, má silnou hudební vizi a dokáže si jí podmanit hráče i publikum.
Na úvod jsme mohli slyšet symfonickou báseň Holoubek, programní skladbu na Dvořáka až nezvykle ponurou a tajemnou. Velice koncentrovaný začátek v pianissimech gradoval až do velkolepého zvuku ve střední části (zde v jásavém svatebním veselí již Dvořákovu hudbu důvěrně poznáváme), a oblouk se uzavře opět do tichého psychologicky propracovaného závěru. Sólistou druhé skladby večera byl klavírista Lukáš Vondráček, známý jako zázračné dítě vystupující veřejně od čtyř let. Provedl Lisztův 2. klavírní koncert A dur kultivovaným čistým tónem a s bravurní technikou (náročné běhy v akordech), i když virtuozita není v tomto koncertu hlavním plánem. Ve skladbě velkých kontrastů a náladových proměn je spíše třeba ocenit klavíristovu souhru a skvělou spolupráci s řadou dalších sól v orchestru. Například dialog klavíru s cellem byl nádherný, hned zalitujete, že dotyčného hráče toho či onoho nástroje nemůžete slyšet i v samostatné skladbě. Na přídavku klavírista nešetřil – uvedl poměrně dlouhé Schubertovo Impromptu Es dur.
Po přestávce jsme slyšeli Rachmaninovu Symfonii č. 3 F dur, která přinesla velkorysá širokodechá témata a jímavé melodie smyčců s glissandy, jakými se dodnes od Rachmaninova inspiruje hollywoodská filmová hudba. Petrenko pojal partituru s citem a smyslem pro pointu, ale civilně, ne sentimentálně. Podpořil tak moderní image ruského skladatele. Orchestr předvedl řadu vynikajících sól (koncertní mistr houslí), skvělou žesťovou sekci a také krásnou stříbřitě svítivou barvu houslové sekce. Aby vzdali hold českému publiku i Dvořákovi, zahráli liverpoolští jako přídavek ohnivý Slovanský tanec č. 1.
Oba koncerty byly velmi dobře navštíveny, festival dává možnost studentům získat vstupenky na poslední chvíli, což je vděčně a v hojném počtu využíváno.
Dvořákova Praha 2011 Symfonický orchestr WDR Kolín nad Rýnem Dirigent : Jukka-Pekka Saraste Håkan Hardenberger (trubka) 18.září 2011 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program: Ludwig van Beethoven: Coriolanus, předehra c moll op. 62
Joseph Haydn: Koncert pro trubku a orchestr Es dur Hob VIIe:1
přídavek: Richard Rodgers – Lorenz Hart: My Funny Valentine
-přestávka-
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll op. 67 „Osudová“
přídavek: Franz Schubert: Rosamunde
***
Dvořákova Praha 2011 Královská liverpoolská filharmonie Dirigent: Vasily Petrenko Lukáš Vondráček (klavír)
program: Antonín Dvořák: Holoubek, symfonická báseň op. 110
Franz Liszt: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 A dur
přídavek: Franz Schubert Impromptu Ges – Dur op. 90 No. 3
-přestávka-
Sergej Rachmaninov: Symfonie č. 3 a moll op. 44
přídavek: Antonín Dvořák: Slovanský tanec č. 1
Text byl publikován na Operaplus.cz