Mahlerova Osmá – nejdražší v historii Pražského jara
19/05/11 22:22
Dirigent Christoph Eschenbach (od září 2010 hudební ředitel National Symphony Orchestra a John F. Kennedy Centra) má s obřími ansámbly své zkušenosti. Osmou Mahlerovu symfonii provedl v Paříži dokonce se 750 účinkujícími. V Praze pod svou taktovkou sjednotil orchestr a sbor Severoněmeckého rozhlasu Hamburk, Českou filharmonii, Pražský filharmonický sbor, Kühnův smíšený sbor, Schleswig – Holstein Festival Chor Lübeck a chlapecké sbory Boni pueri a Knabenchor Hannover.
Exelentní byla sestava pěveckých sólistů – samé hvězdy velkých wagnerovských a straussovských rolí. Každý z nich by na Pražském jaru mohl mít samostatný koncert a byl by velkým magnetem pro publikum. V první latinské části symfonie vystupují pěvci spíše dohromady v ansámblu, ale ve druhé německé části, inspirované závěrečnou scénou Goethova Fausta, vystupují samostatně v „rolích“ jaké známe z oratorií. Kanaďanka Erin Wallová (první soprán) naplnila part Velké hříšnice, lahodný soprán Michaely Kaune ztvárnil Markétku, velmi dobře si v zahraniční konkurenci vedla Simona Houda-Šaturová jako Matka Slávy, německá mezzosopranistka Petra Lang zpívala první alt a part Samaritánky a konečně japonská mezzosopranistka Mihoko Fujimura ztvárnila Marii Egyptskou. Velmi vyrovnaná a věkově mladá dámská sekce měla stejně mladý pánský protipól. Průrazný i když poněkud ostrý a rozvibrovaný tenor předvedl rakouský pěvec Nikolaj Schukoff v partu Doctora Mariana, mimořádně pohledný maďarský barytonista Michael Nagy (v podstatě zpívající Brad Pitt) zosobnil Patera Ecstaticuse a John Relyea naplnil svým spolehlivý a výkonným basbarytonem náročný part Patera Profunduse. Samozřejmě všichni sólisté zpívali na mikrofon, takže tentokrát měli souboj s obřím tělesem za svými zády o něco lehčí.
Kvůli ozvučení a celkovému prostředí sportovní haly byla kvalita sluchového zážitku přece jen o stupínek níž, než kdyby se hrálo čistě akusticky. I přes úctyhodnou rozlehlost souboru se nekonaly žádné drtivé přívaly dynamiky a orgie decibelů, na to je hala přece jen příliš velká. Byl to spíše takový zvláštní mix toho, co k posluchači dolehlo z autentického zvuku, s ozvučenými hlasy a nástroji, případně nástrojovými skupinami v okolí mikrofonů. Ne nadarmo se o téhle symfonii říklá, že ji v podstatě nelze nahrát.
Otázkou také je, co slyšeli sami účinkující, některé nástupy sólových nástrojů se mírně rozcházely, asi pro hudebníky samotné situace také nebyla optimální. Velkou poklonu si zaslouží sbory, tam byla souhra a citlivé nasazení naprosto vynikající, jak se zvukově prolnuly s orchestrem a předávaly si s ním vedení melodie, bylo opravdu obdivuhodné.
Koncert v O2 areně navštívilo přes 4200 posluchačů, takže ve výsledku to přece jen byla Symfonie tisíců. A po finanční stránce to byla „symfonie miliónů“. Jedná se o největší a nejdražší podnik v historii Pražského jara. Německý orchestr a sbory přijely do Prahy o pět dní dříve kvůli zkoušení, a den po vystoupení odjely speciálním vlakem Gustav Mahler Express do Hamburku, kde se koncert zopakuje pro německé publikum. Náklady na celou akci se odhadují asi na 9 miliónů korun. Pražské jaro je dnes jednou z mála uměleckých institucí, která si může dovolit výjimečnou Mahlerovu symfonii na této úrovni realizovat. Díky Jaru za to.
Gustav Mahler: Symfonie č.8 Es Dur Dirigent: Christoph Eschenbach Sbormistři: Philipp Ahmann, Lukáš Vasilek, Rolf Beck, Marek Vorlíček, Jörg Breiding, Pavel Horák Česká filharmonie NDR Sinfonieorchester Hamburg NDR Chor Pražský filharmonický sbor Kühnův smíšený sbor Schleswig Holstein Festival Choir Knabenchor Hannover Boni Pueri Erin Wall (soprán) Michaela Kaune (soprán) Simona Houda-Šaturová (soprán) Petra Lang (alt) Mihoko Fujimura (alt) Nikolai Schukoff (tenor) Michael Nagy (baryton) John Relyea (bas) Pražské jaro 2011 18.května 2011 O2 arena Praha
Text byl publikován na Operaplus.cz