Elixír lásky zabral jen napůl
29/03/11 22:11
Mladá americko-rumunská sopranistka Laura Tatulescu vystoupila 27. 3. v Rudolfinu na operním večeru s podtitulem „Nápoj lásky“. Za doprovodu Pražské komorní filharmonie, zvyklé vystupovat s největšími operními hvězdami, přednesla zamilované árie Marceliny, Zuzanky, Zerliny, Adiny, Markétky ad.
Laura Tatulescu je drobnější, štíhlá černovláska, která působí na operní pěvkyni nezvykle skromně. Na pódium nastoupila v nenápadných fialových šatech, s obyčejným účesem z dlouhých vlnitých vlasů, z dálky docela připomínala Ivu Bittovou. Na začátek koncertu si s orchestrem a dirigentem Jakubem Hrůšou připravili vídeňskou klasiku – po Beethovenově ouvertuře Leonora III zazpívala árii Marceliny z Fidelia, Mozartovu Zuzanku a Zerlinu z Figarovy svatby a Dona Giovanniho. Laura Tatulescu má lehký lyrický soprán temnějšího zabarvení, který je znělý, ale ne zvonivý, spíše má sametový nádech. Na pěvkyni je zajímavé, že s operou začala až poté, co v Bukurešti vystudovala housle a hudební teorii. Hned po ukončení dalšího studia zpěvu na Hudební univerzitě (2005) nastoupila do Vídeňské státní opery, nyní působí v Bavorské státní opeře.
Tatulescu zpívá citlivě, čistě, velmi jistá je ve výškách, ty zněly celým Rudolfinem, méně jsou znělé její nižší rejstříky, jakoby s příměsí šelestu, nebo chcete-li flétnově zabarvené. Do druhé půle nastoupila v jiné toaletě, černé, posázené lesklými kamínky, a s novým účesem. I když se hodně snažila být sympatická, árie zpívala i s náznaky herecké akce a šťastně a často se při potlesku smála, nějak ten elixír na posluchače nefungoval. Tatulescu prostě nemá charisma ani baviče, ani mondénní hvězdy, což se dnes tak nějak automaticky očekává. Dirigent Jakub Hrůša dokázal s orchestrem posluchače rozehřát mnohem víc (například předehrou k Rossiniho Strace zlodějce). První pochvalné výkřiky se tak objevily až po Strace zlodějce (cavatina Ninetty) a po Donizettiho „Prendi per me sei libero“ (árie Adiny z Nápoje lásky). Následovala Leila z Bizetových Lovců perel („Comme auttrefois dans la nuit“) a Gounodova Markétka z opery Faust („Oh Dieu! Que de bijoux“). Vlažné publikum (i když pak už se snažilo) si nakonec vytleskalo jen jediný přídavek, árii Lauretty z opery Gianni Schicchi „O mio babbino caro“.
Pár slov ještě k výkonu orchestru, vlastně stačilo by jediné – vynikající. Všechna sóla mistrovsky zahraná (a pan dirigent si vždy dá záležet, aby jejich původce ukázal publiku, trumpetistu si vytáhl dokonce až zezadu z chodby zpět na pódium). Leonora III mně zaujala neuvěřitelně přesnými vypracovanými detaily, hudebníci hráli doslova jak jedna duše, jedno tělo. Hrůšovo pojetí bylo intimní, byl to Beethoven jemných oblých a přirozených kontur, žádná křečovitá fortissima a tvrdé dynamické zlomy. Proti tomu následující Mozart zněl mnohem mužněji a rozhodněji. Zajímavý posun… Hrůšu a jeho orchestr pozoruji vytrvale a s chutí. Ze všeho, co dělá, vyzařuje jistota, názor, suverenita. Jen tak dál…
Laura Tatulescu -soprán Pražská komorní filharmonie Dirigent: Jakub Hrůša Praha Rudolfinum 27.března 2010
Ludwig van Beethoven: -Leonora III. -předehra op.72B -O wär ich schon mit dir vereint, árie Marcelini z opery Fidelio, op. 72 Wolfgang Amadeus Mozart: -Kouzelná flétna -předehra k opeře KV 620 -Deh vieni, non tardar, árie Zuzanky opery Figarova svatba, KV 492 -Batti, batti, o bell Masetto, árie Zerliny z opery Don Giovanni, KV 527
přestávka
Gioachino Rossini: -Straka zlodějka -předehra k opeře -Di piacer mi balza il cor, cavatina Ninetty z opery Straka zlodějka Gaetano Donizetti: -Nápoj lásky -předehra k opeře -Prendi, per me sei libero, árie Adiny z opery Nápoj lásky Georges Bizet: -Lovci perel -předehra k opeře -Comme autrefois dans la nuit, cavatina Leily z opery Lovci perel Charles Gounod: -Faust a Markétka -předehra k opeře -O Dieu, que de bijoux, árie Markétky z opery Faust a Markétka
Text byl publikován na Operaplus.cz
Laura Tatulescu je drobnější, štíhlá černovláska, která působí na operní pěvkyni nezvykle skromně. Na pódium nastoupila v nenápadných fialových šatech, s obyčejným účesem z dlouhých vlnitých vlasů, z dálky docela připomínala Ivu Bittovou. Na začátek koncertu si s orchestrem a dirigentem Jakubem Hrůšou připravili vídeňskou klasiku – po Beethovenově ouvertuře Leonora III zazpívala árii Marceliny z Fidelia, Mozartovu Zuzanku a Zerlinu z Figarovy svatby a Dona Giovanniho. Laura Tatulescu má lehký lyrický soprán temnějšího zabarvení, který je znělý, ale ne zvonivý, spíše má sametový nádech. Na pěvkyni je zajímavé, že s operou začala až poté, co v Bukurešti vystudovala housle a hudební teorii. Hned po ukončení dalšího studia zpěvu na Hudební univerzitě (2005) nastoupila do Vídeňské státní opery, nyní působí v Bavorské státní opeře.
Tatulescu zpívá citlivě, čistě, velmi jistá je ve výškách, ty zněly celým Rudolfinem, méně jsou znělé její nižší rejstříky, jakoby s příměsí šelestu, nebo chcete-li flétnově zabarvené. Do druhé půle nastoupila v jiné toaletě, černé, posázené lesklými kamínky, a s novým účesem. I když se hodně snažila být sympatická, árie zpívala i s náznaky herecké akce a šťastně a často se při potlesku smála, nějak ten elixír na posluchače nefungoval. Tatulescu prostě nemá charisma ani baviče, ani mondénní hvězdy, což se dnes tak nějak automaticky očekává. Dirigent Jakub Hrůša dokázal s orchestrem posluchače rozehřát mnohem víc (například předehrou k Rossiniho Strace zlodějce). První pochvalné výkřiky se tak objevily až po Strace zlodějce (cavatina Ninetty) a po Donizettiho „Prendi per me sei libero“ (árie Adiny z Nápoje lásky). Následovala Leila z Bizetových Lovců perel („Comme auttrefois dans la nuit“) a Gounodova Markétka z opery Faust („Oh Dieu! Que de bijoux“). Vlažné publikum (i když pak už se snažilo) si nakonec vytleskalo jen jediný přídavek, árii Lauretty z opery Gianni Schicchi „O mio babbino caro“.
Pár slov ještě k výkonu orchestru, vlastně stačilo by jediné – vynikající. Všechna sóla mistrovsky zahraná (a pan dirigent si vždy dá záležet, aby jejich původce ukázal publiku, trumpetistu si vytáhl dokonce až zezadu z chodby zpět na pódium). Leonora III mně zaujala neuvěřitelně přesnými vypracovanými detaily, hudebníci hráli doslova jak jedna duše, jedno tělo. Hrůšovo pojetí bylo intimní, byl to Beethoven jemných oblých a přirozených kontur, žádná křečovitá fortissima a tvrdé dynamické zlomy. Proti tomu následující Mozart zněl mnohem mužněji a rozhodněji. Zajímavý posun… Hrůšu a jeho orchestr pozoruji vytrvale a s chutí. Ze všeho, co dělá, vyzařuje jistota, názor, suverenita. Jen tak dál…
Laura Tatulescu -soprán Pražská komorní filharmonie Dirigent: Jakub Hrůša Praha Rudolfinum 27.března 2010
Ludwig van Beethoven: -Leonora III. -předehra op.72B -O wär ich schon mit dir vereint, árie Marcelini z opery Fidelio, op. 72 Wolfgang Amadeus Mozart: -Kouzelná flétna -předehra k opeře KV 620 -Deh vieni, non tardar, árie Zuzanky opery Figarova svatba, KV 492 -Batti, batti, o bell Masetto, árie Zerliny z opery Don Giovanni, KV 527
přestávka
Gioachino Rossini: -Straka zlodějka -předehra k opeře -Di piacer mi balza il cor, cavatina Ninetty z opery Straka zlodějka Gaetano Donizetti: -Nápoj lásky -předehra k opeře -Prendi, per me sei libero, árie Adiny z opery Nápoj lásky Georges Bizet: -Lovci perel -předehra k opeře -Comme autrefois dans la nuit, cavatina Leily z opery Lovci perel Charles Gounod: -Faust a Markétka -předehra k opeře -O Dieu, que de bijoux, árie Markétky z opery Faust a Markétka
Text byl publikován na Operaplus.cz