Nicola Benedetti nezklamala
31/08/10 20:19
Nedělní koncert Dvořákovy Prahy (29.6.) představil festivalovému publiku talentovanou skotskou houslovou krásku Nicolu Benedetti ve slavném koncertu Maxe Brucha.
Večer patřil Pražské komorní filharmonii s jejím (rovněž mladým a velmi talentovaným) šéfdirigentem Jakubem Hrůšou. Zahajovali méně hranou první verzí Beethovenovy Leonory. Hrůša vtiskl ouvertuře pevný a přesvědčivý tvar za pomoci svižných temp a ostrých dynamických kontrastů. Z malého tělesa dokázal vytáhnout zvuk jako z velkého symfonického orchestru a dovést ouverturu do velkolepého finále.
Poté před natěšené publikum vstoupila skotská houslistka italského původu Nicola Benedetti, aby na vzácných stradivárkách z roku 1712 zahrála notoricky známý Bruchův Houslový koncert č. 1 g moll. Když ovšem rozvlnila svou dokonalou postavu v ohnivě rudé tolaetě, když rozehrála svou hru s úsměvy a vlající hřívou dlouhých vlasů, myslím, že na stradivárky a možná i na Brucha půlka sálu zapomněla. Nicola je prostě fascinující interpretka, kritiky o její hře nejčastěji hovoří jako o „vzrušujícím zážitku“ a ani se nedivím, půvabu i talentu jí bylo naděleno až nespravedlivě mnoho. Samozřejmě – když její zářivý vzhled člověk odfiltruje a poslouchá opravdu jen ušima, asi už slyšel lepšího Brucha, pomalé Adagio bylo možná až příliš utahané, a po výrazové či technické stránce předvedla spíše slušný nadprůměr než nějakou geniální hru. I tak ale právem patří na přední světová pódia. Nikola Benedetti se zabývá také autentickou interpretací baroka, premiéruje soudobé novinky, např. skladatelů Johna Tavenera a Jamese Macmillana a studovala jazz u Wyntona Marsalise. Pražské publikum jí – jak jinak – lehlo k nohám.
Po přestávce zaznělo Honeggerovo Letní pastorále, kouzelná náladová skladba zahraná s elegancí a lehkostí a po něm Stravinského Pulcinella. Zde se orchestr „vyřádil“ v četných sólech, například koncertní mistr kraloval v po celou Serenatu i Scherzinu, dechová sekce si čistě zanotovala Gavotu s variacemi, kontrabas se blýsknul sólem v humorném Vivu, všude vynikala kvalita hráčů, o které tento orchestr nemá nouzi. Všechny pak Jakub Hrůša „vytáhl“ při děkování a potlesk a povyk fanoušků tohoto tělesa nebral konce.
Dvořákova Praha 2010 Dvořákova síň Rudolfina 29. srpna 2010 Pražská komorní filharmonie Jakub Hrůša – dirigent Nicola Benedetti – housle
Program: Ludwig van Beethoven: Leonora, předehra č. 3, op. 72a Max Bruch: Koncert pro housle a orchestr č. 1 g moll, op. 26 Arthur Honegger: Letní pastorále Igor Stravinskij: Pulcinella, suita
Text byl publikován na Operaplus.cz
Večer patřil Pražské komorní filharmonii s jejím (rovněž mladým a velmi talentovaným) šéfdirigentem Jakubem Hrůšou. Zahajovali méně hranou první verzí Beethovenovy Leonory. Hrůša vtiskl ouvertuře pevný a přesvědčivý tvar za pomoci svižných temp a ostrých dynamických kontrastů. Z malého tělesa dokázal vytáhnout zvuk jako z velkého symfonického orchestru a dovést ouverturu do velkolepého finále.
Poté před natěšené publikum vstoupila skotská houslistka italského původu Nicola Benedetti, aby na vzácných stradivárkách z roku 1712 zahrála notoricky známý Bruchův Houslový koncert č. 1 g moll. Když ovšem rozvlnila svou dokonalou postavu v ohnivě rudé tolaetě, když rozehrála svou hru s úsměvy a vlající hřívou dlouhých vlasů, myslím, že na stradivárky a možná i na Brucha půlka sálu zapomněla. Nicola je prostě fascinující interpretka, kritiky o její hře nejčastěji hovoří jako o „vzrušujícím zážitku“ a ani se nedivím, půvabu i talentu jí bylo naděleno až nespravedlivě mnoho. Samozřejmě – když její zářivý vzhled člověk odfiltruje a poslouchá opravdu jen ušima, asi už slyšel lepšího Brucha, pomalé Adagio bylo možná až příliš utahané, a po výrazové či technické stránce předvedla spíše slušný nadprůměr než nějakou geniální hru. I tak ale právem patří na přední světová pódia. Nikola Benedetti se zabývá také autentickou interpretací baroka, premiéruje soudobé novinky, např. skladatelů Johna Tavenera a Jamese Macmillana a studovala jazz u Wyntona Marsalise. Pražské publikum jí – jak jinak – lehlo k nohám.
Po přestávce zaznělo Honeggerovo Letní pastorále, kouzelná náladová skladba zahraná s elegancí a lehkostí a po něm Stravinského Pulcinella. Zde se orchestr „vyřádil“ v četných sólech, například koncertní mistr kraloval v po celou Serenatu i Scherzinu, dechová sekce si čistě zanotovala Gavotu s variacemi, kontrabas se blýsknul sólem v humorném Vivu, všude vynikala kvalita hráčů, o které tento orchestr nemá nouzi. Všechny pak Jakub Hrůša „vytáhl“ při děkování a potlesk a povyk fanoušků tohoto tělesa nebral konce.
Dvořákova Praha 2010 Dvořákova síň Rudolfina 29. srpna 2010 Pražská komorní filharmonie Jakub Hrůša – dirigent Nicola Benedetti – housle
Program: Ludwig van Beethoven: Leonora, předehra č. 3, op. 72a Max Bruch: Koncert pro housle a orchestr č. 1 g moll, op. 26 Arthur Honegger: Letní pastorále Igor Stravinskij: Pulcinella, suita
Text byl publikován na Operaplus.cz