Svěcení Petra Zusky
12/11/10 20:26
Spíše než svěcení jara (ostatně je listopad) byla první premiéra baletu Národního divadla v letošní sezóně (11. listopadu) oslavou jeho šéfa Petra Zusky. Celé představení se tentokrát skládalo výhradně z jeho choreografií.
Zuska to na úvod před obecenstvem sám omlouval. Fakt, že ani jediná z pěti choreografií není dílem jiného tvůrce, je podle jeho slov zapříčiněn spíše neradostnou ekonomickou situací divadla, než jeho snahou uzurpovat si pro sebe celý večer. Viděli jsme pět velmi svěžích a vtipných i dojímavých choreografií z let 2007 – 2010. Skutečně premiérová z nich nebyla ani jedna, ta nejmladší – Svěcení jara z února 2010 – byla stvořena pro australský Perth a zde také poprvé uvedena. Dost mě mrzelo, že ani Stravinský nezazněl s živým orchestrem, vše se tančilo pouze na nahrávky. Vím, že u tanečníků se to tak nebere a při velké žánrové pestrosti hudebních doprovodů (tango, klavírní sonáta, Mahlerova symfonie, smyčcový kvartet, houslové sólo, pop zpěv) to ani jinak dělat nejde. Ale přece jen – Svěcení jara v Národním? Z pásku? To je dost „ekonomické“ řešení.
1.symfonie D-dur (E.Raušerová, K.Audy, A.Katsapov – foto H.Smejkalová)
Přitom Petr Zuska jako choreograf hudbu mimořádně cítí a pracuje s partiturou až s analytickou přesností. Například balet na 1. symfonii D dur Gustava Mahlera (vytvořen pro EXPO v Šanghaji): tanečníci v něm nastupují a mizí přesně jako hlasy nástrojů v partituře, jejich počet přibývá s mohutnějícím zvukem orchestru a opačně. Déjà vu, komorní pas de deux Adély Pollertové a Alexandra Katsapova, zase pracuje se sólovými skladbami Chopina, Paganiniho a Nina Roty. Je to velice vtipný duet, v němž si tanečník s tanečnicí postupně vymění kostýmy i ženské a mužské role, takže Katsapova můžeme vidět cupitat na špičkách v sukénce, zatímco Adéla Pollertová kolem lítá v teplákách a mužské košili.
Déjà vu (A.Pollertová, A.Katsapov – foto P.Hejný)
Velice působivý byl duet Lyrická Petra Zusky se Zuzanou Susovou na východoslovenské a rusínské balady. Dojemná byla ta o dvou zabitých kozácích, jejichž hroby symbolizovaly pouze světelná pole na podlaze. Ukazuje se, že v době world music už lidovou hudbu našich východních sousedů nevnímáme nijak tendenčně a ženský sbor přednášející balady je dobře akceptovatelný i k modernímu tanci. Když jsme u toho pojmu moderní – Zuska je po této stránce velkou syntetizující osobností, prvky moderního tance a klasického baletu umí sloučit do pohledné a dokonalé harmonie.
Lyrická (P.Zuska, Z.Susová – foto H.Smejkalová)
V taneční hříčce Empty Title si bere na mušku plytkost revuálních představení, kdy „zlý režisér“ z reproduktoru „péruje“ tanečníky, ruší jejich citlivý niterný tanec a vyžaduje po nich estrádní tango. Dvojici smutných tanečníků ztvárnili Nikola Márová a Michal Štípa. Shodou okolností byla za tímto kusem přestávka, a co myslíte, že si většinou lidé pobrukovali na cestě do bufetu? No ano, vlezlou a plytkou melodii z toho tanga. Jinak to ani dopadnout nemohlo, jak si jinak vysvětlit, že mnohem víc diváků, než balet v Národním, má každý týden StarDance na ČT?
Empty Title (N.Márová, M.Štípa – foto H.Smejkalová)
Konečně k samotnému Svěcení jara. Možná pro mě už přišlo pozdě, byla jsem po tolika předchozích efektních kusech (a divácky jednodušších) už docela nabažená. Jako jediné dílo ten večer mělo Svěcení na scéně kulisu, přesněji jakousi dřevěnou pyramidu (obětní místo, ohniště?), kolem níž se soustředily kmenové rituály spoře oděných pohanů (scéna Jan Dušek, kostýmy Lucie Loosová). Barbarské tance na divoké rytmy plné ostrých loktů a neladně zkroucených končetin splnily očekávání, ale ničím zvlášť nepřekvapily. Možná jen jistá chvějivost lidské pyramidy a červí svíjení těl v růžových trikotech bylo neokoukané. Hodně se mi líbila metafora smrti, kdy z řady kráčejících tanečníků postupně odpadá jeden za druhým, až po posledního shrbeného a nejvytrvalejšího z nich. Je jasné, že tanec na složitou Stravinského hudbu není nic lehkého, ale v tomto případě ani moc efektní. Zda byla na závěr dívka obětována, či ne, nebylo zřejmé, za pyramidou sice explodovalo silné světlo, ale Vyvolená tam v té chvíli již nebyla. Ústřední dvojici tančili 11.11. Kristýna Němečková a Viktor Konvalinka.
Svěcení jara (K.Němečková, V.Konvalinka – foto R.Sekot)
Svěcení jara Pětice nejnovějších choreografií Petra Zusky Premiéra 11.listopadu 2010 Národní divadlo Praha
Gustav Mahler: 1. symfonie D-dur Choreografie: Petr Zuska Scéna: Petr Zuska Kostýmy: Roman Šolc Světla: Petr Zuska, Pavel Kremlík Asistenti choreografie: Barbora Kohoutková, Alexej Afanassiev Tančí: Nikola Márová, Michal Štípa (alt. Michaela Wenzelová, Jiří Kodym) Adéla Pollertová, Alexandre Katsapov, Edita Raušerová, Karel Audy (alt. Zuzana Šimáková, Viktor Konvalinka, Aya Watanabe, Ondřej Novotný) Soubor baletu Národního divadla
Fryderyk Chopin, Niccolo Paganini, Nino Rotta: Déjà vu Choreografie: Petr Zuska Scéna: Petr Zuska Kostýmy: Roman Šolc Světla: Petr Zuska, Pavel Kremlík Asistent choreografie: Alexandre Katsapov Tančí: Adéla Pollertová, Alexandre Katsapov (alt. Edita Raušerová, Karel Audy)
rusínské a slovenské lidové balady: Lyrická Choreografie: Petr Zuska Scéna: Petr Zuska Kostýmy: Roman Šolc Světla: Petr Zuska, Pavel Kremlík Asistenti choreografie: Nelly Danko, Václav Janeček Tančí: Zuzana Susová, Petr Zuska (alt. Zuzana Šimáková, Viktor Konvalinka)
Elvis Costello, Brodsky Kvartet: Empty Title Choreografie: Petr Zuska Scéna: Petr Zuska Kostýmy: Roman Šolc Světla: Petr Zuska, Pavel Kremlík Asistent choreografie: Alexej Afanassiev Tančí: Nikola Márová, Michal Štípa (alt. Magdaléna Matějková, Richard Kročil)
Igor Stravinskij: Svěcení jara Choreografie: Petr Zuska Scéna: Jan Dušek Kostýmy: Lucie Loosová Světla: Petr Zuska, Pavel Kremlík Asistenti choreografie: Eva Zmeková, Veronika Iblová, Radek Vrátil, Jan Kodet Tančí: Kristýna Němečková, Viktor Konvalinka (alt. Klára Jelínková, Alexandre Katsapov) Soubor baletu Národního divadla
Text byl publikován na Operaplus.cz
Zuska to na úvod před obecenstvem sám omlouval. Fakt, že ani jediná z pěti choreografií není dílem jiného tvůrce, je podle jeho slov zapříčiněn spíše neradostnou ekonomickou situací divadla, než jeho snahou uzurpovat si pro sebe celý večer. Viděli jsme pět velmi svěžích a vtipných i dojímavých choreografií z let 2007 – 2010. Skutečně premiérová z nich nebyla ani jedna, ta nejmladší – Svěcení jara z února 2010 – byla stvořena pro australský Perth a zde také poprvé uvedena. Dost mě mrzelo, že ani Stravinský nezazněl s živým orchestrem, vše se tančilo pouze na nahrávky. Vím, že u tanečníků se to tak nebere a při velké žánrové pestrosti hudebních doprovodů (tango, klavírní sonáta, Mahlerova symfonie, smyčcový kvartet, houslové sólo, pop zpěv) to ani jinak dělat nejde. Ale přece jen – Svěcení jara v Národním? Z pásku? To je dost „ekonomické“ řešení.
1.symfonie D-dur (E.Raušerová, K.Audy, A.Katsapov – foto H.Smejkalová)
Přitom Petr Zuska jako choreograf hudbu mimořádně cítí a pracuje s partiturou až s analytickou přesností. Například balet na 1. symfonii D dur Gustava Mahlera (vytvořen pro EXPO v Šanghaji): tanečníci v něm nastupují a mizí přesně jako hlasy nástrojů v partituře, jejich počet přibývá s mohutnějícím zvukem orchestru a opačně. Déjà vu, komorní pas de deux Adély Pollertové a Alexandra Katsapova, zase pracuje se sólovými skladbami Chopina, Paganiniho a Nina Roty. Je to velice vtipný duet, v němž si tanečník s tanečnicí postupně vymění kostýmy i ženské a mužské role, takže Katsapova můžeme vidět cupitat na špičkách v sukénce, zatímco Adéla Pollertová kolem lítá v teplákách a mužské košili.
Déjà vu (A.Pollertová, A.Katsapov – foto P.Hejný)
Velice působivý byl duet Lyrická Petra Zusky se Zuzanou Susovou na východoslovenské a rusínské balady. Dojemná byla ta o dvou zabitých kozácích, jejichž hroby symbolizovaly pouze světelná pole na podlaze. Ukazuje se, že v době world music už lidovou hudbu našich východních sousedů nevnímáme nijak tendenčně a ženský sbor přednášející balady je dobře akceptovatelný i k modernímu tanci. Když jsme u toho pojmu moderní – Zuska je po této stránce velkou syntetizující osobností, prvky moderního tance a klasického baletu umí sloučit do pohledné a dokonalé harmonie.
Lyrická (P.Zuska, Z.Susová – foto H.Smejkalová)
V taneční hříčce Empty Title si bere na mušku plytkost revuálních představení, kdy „zlý režisér“ z reproduktoru „péruje“ tanečníky, ruší jejich citlivý niterný tanec a vyžaduje po nich estrádní tango. Dvojici smutných tanečníků ztvárnili Nikola Márová a Michal Štípa. Shodou okolností byla za tímto kusem přestávka, a co myslíte, že si většinou lidé pobrukovali na cestě do bufetu? No ano, vlezlou a plytkou melodii z toho tanga. Jinak to ani dopadnout nemohlo, jak si jinak vysvětlit, že mnohem víc diváků, než balet v Národním, má každý týden StarDance na ČT?
Empty Title (N.Márová, M.Štípa – foto H.Smejkalová)
Konečně k samotnému Svěcení jara. Možná pro mě už přišlo pozdě, byla jsem po tolika předchozích efektních kusech (a divácky jednodušších) už docela nabažená. Jako jediné dílo ten večer mělo Svěcení na scéně kulisu, přesněji jakousi dřevěnou pyramidu (obětní místo, ohniště?), kolem níž se soustředily kmenové rituály spoře oděných pohanů (scéna Jan Dušek, kostýmy Lucie Loosová). Barbarské tance na divoké rytmy plné ostrých loktů a neladně zkroucených končetin splnily očekávání, ale ničím zvlášť nepřekvapily. Možná jen jistá chvějivost lidské pyramidy a červí svíjení těl v růžových trikotech bylo neokoukané. Hodně se mi líbila metafora smrti, kdy z řady kráčejících tanečníků postupně odpadá jeden za druhým, až po posledního shrbeného a nejvytrvalejšího z nich. Je jasné, že tanec na složitou Stravinského hudbu není nic lehkého, ale v tomto případě ani moc efektní. Zda byla na závěr dívka obětována, či ne, nebylo zřejmé, za pyramidou sice explodovalo silné světlo, ale Vyvolená tam v té chvíli již nebyla. Ústřední dvojici tančili 11.11. Kristýna Němečková a Viktor Konvalinka.
Svěcení jara (K.Němečková, V.Konvalinka – foto R.Sekot)
Svěcení jara Pětice nejnovějších choreografií Petra Zusky Premiéra 11.listopadu 2010 Národní divadlo Praha
Gustav Mahler: 1. symfonie D-dur Choreografie: Petr Zuska Scéna: Petr Zuska Kostýmy: Roman Šolc Světla: Petr Zuska, Pavel Kremlík Asistenti choreografie: Barbora Kohoutková, Alexej Afanassiev Tančí: Nikola Márová, Michal Štípa (alt. Michaela Wenzelová, Jiří Kodym) Adéla Pollertová, Alexandre Katsapov, Edita Raušerová, Karel Audy (alt. Zuzana Šimáková, Viktor Konvalinka, Aya Watanabe, Ondřej Novotný) Soubor baletu Národního divadla
Fryderyk Chopin, Niccolo Paganini, Nino Rotta: Déjà vu Choreografie: Petr Zuska Scéna: Petr Zuska Kostýmy: Roman Šolc Světla: Petr Zuska, Pavel Kremlík Asistent choreografie: Alexandre Katsapov Tančí: Adéla Pollertová, Alexandre Katsapov (alt. Edita Raušerová, Karel Audy)
rusínské a slovenské lidové balady: Lyrická Choreografie: Petr Zuska Scéna: Petr Zuska Kostýmy: Roman Šolc Světla: Petr Zuska, Pavel Kremlík Asistenti choreografie: Nelly Danko, Václav Janeček Tančí: Zuzana Susová, Petr Zuska (alt. Zuzana Šimáková, Viktor Konvalinka)
Elvis Costello, Brodsky Kvartet: Empty Title Choreografie: Petr Zuska Scéna: Petr Zuska Kostýmy: Roman Šolc Světla: Petr Zuska, Pavel Kremlík Asistent choreografie: Alexej Afanassiev Tančí: Nikola Márová, Michal Štípa (alt. Magdaléna Matějková, Richard Kročil)
Igor Stravinskij: Svěcení jara Choreografie: Petr Zuska Scéna: Jan Dušek Kostýmy: Lucie Loosová Světla: Petr Zuska, Pavel Kremlík Asistenti choreografie: Eva Zmeková, Veronika Iblová, Radek Vrátil, Jan Kodet Tančí: Kristýna Němečková, Viktor Konvalinka (alt. Klára Jelínková, Alexandre Katsapov) Soubor baletu Národního divadla
Text byl publikován na Operaplus.cz