Rakouský deník Vlasty Reiterrerové V pokračuje
tentokrát z loutkového divadla: O tenhle zážitek
se musím podělit. Duo loutkoherců Joachim Torbahn a Tristan
Vogt z Norimberku, které si říká „Tristans
Kompagnons“, hraje Kouzelnou flétnu. Doprovází je živá
hudba v provedení „ensemble KONTRASTE“, což je osm
hráčů (dvoje housle, violoncello, kontrabas, flétna,
klarinet, pozoun a klavír), a všechny role zpívá hlasový
akrobat, třicetiletý kontratenor Daniel Gloger. Věřte
nevěřte, zvládne Královnu noci i Sarastra, jen ve sborech
mu pomohou instrumentalisté (a instrumentalistky) – ať už
hlasem, nebo svými nástroji.
Opera byla zkrácena na devadesát minut, aniž by nějak
utrpěla – všechno podstatné v ní bylo, ani jemné
úpravy libreta neublížily – naopak, o salvy smíchu po
vtipných extempore nebyla nouze. Zcela odpovídala jemné
perzifláži, kterou byly už samy loutky: Tamino a Pamina
jakoby „vypadly z nějakého Picassova obrazu“, psalo se
v jedné kritice, a lepší přirovnání mě nenapadá.
Papageno byl vlastně člověkopapoušek, Monostatos krokodýl
atd. Jinak se ta všechna kouzla s loutkami, omalovánkami a
vystřihovánkami, s nimiž si „Tristan Kompagnons“ hrají
na maličkém loutkovém divadýlku, podobném tomu, co jsem
jako dítě mívala doma, přenášejí pomocí malé kamery pro
diváka na filmové plátno. A že tam těch kouzel bylo dost,
takže jsem s napětím očekávala, jak bude provedena
zkouška vodou a ohněm. No jak: za důstojných tónů Mozartovy
„Feuer- und Wasserprobe“ oba „kompaňoni“ opustili své
divadélko a přešli do „velkého světa“ normálního jeviště.
Jeden nesl červený hrnec, druhý černý hrnec. Jeden přinesl
grilovací uhlí, jeden vědro s vodou. V červeném
hrnci se grilovalo, v černém hrnci se hasilo. Po
zkoušce vypadali Pamina a Tamino ještě picassovštěji –
totiž pardon: byli očištěni a mohli vejít do chrámu lásky.
Odcházela jsme s přesvědčením, že by se to Mozartovi i
Schikanederovi nesmírně líbilo, tohle živé, napůl
improvizované divadlo. Hlubokomyslné filozofické rozbory
(zednáři, mystika, číselná symbolika, projekce Mozartova
osobního života atd.) se ukázaly naprosto zbytečné.
Poselství v tom pochopitelně je, zůstává i tak, ale
přijde jaksi mimoděk, spolu s vcítěním do toho malého
divadelního kouzla.
Vlasta Reittererová
No prosím - dodávám já - a pak že se opera bez velkých
peněz nedá dělat...