ČTK vydala zprávu, že 1 369 966 lidí si stáhlo 9 Beethovenových symfonií z internetu, když je nabídla zdarma britská stanice BBC 3 na svých stránkách.
Mezi zájemci přitom nebyli zjevně jen fanoušci klasiky, ale naopak - tato možnost přilákala i řadu vyznavačů jiných žánrů. pokračování - celý článek

Asi se zdá dost divné psát o festivalu, kde jsem nebyla, ale jak jsem se doslechla, nebyl tam celkem nikdo. Ono dostat Pražany na teplickou nebo zlínskou filharmonii nedlouho poté, co se namlsali na Pražském jaru, je vcelku nereálné. A turisté na vyprodání Rudolfina nestačili. Bude to příští rok chtít nějaký atraktivní nápad, ne jen slabší odvar sezóny.

Loni měl FOK skvělou sezonu (jubilejní 70. ), až jsem měla černé svědomí, že píšu pořád jen o něm a ne třeba o České filharmonii. Letos má jubilejní sezónu ČF. A čím začíná? Poctou české hudbě s Válkem. Zase se bude mydlit Dvořákova Sedmá, Janáčkův Taras Bulba ( o 5 dnů později ještě zazní znova na Pražském podzimu) a Fibichova symfonická báseň Záboj, Slavoj a Luděk. Nevím, koho ten invenční nářez zvedne ze židlí. Dvě ohrané a jedna neznámá pecka. Ví dnes někdo, co znamenají Záboj, Slavoj a Luděk? Tři zmrzlé?
P.S.: FOK zahajuje taky s Dvořákem, ale aspoň si pozvali Sira Charlese Mackerrase.

Má dvě velké přednosti:
1. splňuje požadavek všeobecné popularity, což se v ostře sledovaných žebříčcích oblíbenosti bude hodit
2. svou vizáží ladně zapadá do vládní garnitury

Ostatně po bombastických tryznách za Pavla Dostála tu funkci ani nemohl dostat neherec. Doufám, že všichni od filmu a divadla jsou teď spokojeni. Včetně Spejbla, Hurvínka a poslankyně Taťány Fischerové, která jeden den v tisku poslušně podpořila Darjanina, a vzápětí podepsala Hřebejkovu význu proti Darjaninovi.
Nechápu ale, proč za Paroubkem nechodili také muzikanti, výtvarníci, literáti, památkáři.
Že by český film nejvíc potřeboval peníze ze státní kasy? Nechme se překvapit...

Ačkoliv memoáry nejsou mým šálkem čaje, tyhle jsem zhltla za dva dny. Je to velmi napínavý a výtečně napsaný román života (autorem je dramatik a scénárista Jan Novák), který si přímo říká o zfilmování. Některé situace jako když přímo vidíte na plátně - třeba to čekání na opuštěném peróně, až se vrátí tatínek, kterého zatklo gestapo (oba Formanovi rodiče zahynuli v koncentráku). Taky jsem netušila, jak blízko měl Forman k herečce Romy Schneider, která spáchala sebevraždu po smrti svého malého syna. Forman je oba znal a s oběma strávil v podstatě jejich poslední dny. I když to teď tak vypadá, nejsou v knize jen samé drasťáky. Docela bezbolestně se tam něco dozvíte i o filmařském řemesle, producentském zákulisí apod. Líbí se mi, jak Forman popisuje své začátky v socialistickém Československu (kniha byla psána mj. pro Ameriku a Kanadu, kde vyšla v r.1994). Socialistickou realitu, ty různé funkcionářské týpky vystihl skvěle, přitom se ale sám nestylizuje do nějakého disidenta a bojovníka proti komunismu. Prostě točil, co šlo, a bral jako mladý režisér každou příležitost, když byly výhrady „shora“, snažili se to přepisovat atd. Běžná praxe.
Pokud vám zbyl ještě kousek prázdnin, vřele doporučuju...