Proč jsou Švédové zelení

respektive proč mají tak vřelý vztah k ekologii, jsem pochopila ze švédských písní, které v Praze představila Anne Sofie von Otter. Tolik ptáčků, růží, slavíčků, poupat a stromů, jako v jejich textech, se nevyskytuje ani v nejhlubším greenpeasáckém rauši.
Naštěstí pak zazpívala i Kurta Weilla (skvěle!) a Rudolfinum bylo rázem na nohách. Co naplat, song velkoměstské prostitutky přece jen zabírá víc...