Bulharská ďáblice Vesselina Kasarova

dostala Stavák na nohy. Mezzosopranistka světového renomé u nás bla poprvé, ale kdo slyšel její desky (BMG), věděl, co může čekat. Virtuozitu a neuvěřitelně barevný hlas, zvláště v hlubokých polohách. Tam, kde z jiných mezzosopranistek už jde jen teplý vzduch, ona zpívá na „plné koule“. Což se v „kalhotkových rolích“ Händela, Rossiniho nebo Mozarta docela hodí...
Nastoupila do mužských rolí stylově - v kalhotovém kostýmu, po přestávce v jiném. Zajímavá je její práce s bránicí, dokáže do sebe doslova napumpovat vzduch a pak zpívá dlouho jak chce. Je skutečně neuvěřitelná.
Stavovské divadlo nebylo vyprodáno, koncert se nešťastně střetl s jiným pěvcem na Pražském jaru. V Salcburku se na ni stojí fronty...

V BBC se stávkovalo

Veřejnost se musela spokojit s recyklovanými zprávami a starými hudebními hity. Tak to my dobře známe, máme to denně i bez stávky

Pobavil mě návrh Vladimíra Justa v Reflexu

aby někdo zhudebnil žlučovité texty hudebních kritiků a udělal z nich operu. To je skvělý nápad, jen doufám, že se tam taky najdu...
I když - marná by nebyla ani opera o šumavském kúrovci, to by teprve mělo grády...

Kdo zkolaudoval Rudolfinum bez uličky

uprostřed mezi levou a pravou polovinou sálu? Příchody a odchody váznou, na nouzovou situaci nebo paniku v sále radši nemyslet...

Další velký tenorista, sedmdesátiletý Peter Schreier,

se chce letos rozloučit s pěveckou kariérou. Na Pražském jaru jsme ho v legendární roli Evangelisty asi slyšeli naposledy. Janovy pašije zpíval i dirigoval současně, dál chce už jen dirigovat. Škoda, stále zpívá skvěle, nesrovnatelně líp než další ze sólistů, mladičký finský tenorista Myllys. Ten by si za falešnou árii o Kristově bičování sám zasloužil pár švihů.
Před 20 lety, v roce velkých bachovských oslav, tu Peter Schreier dělal Matoušovy a Janovy pašije a Mši h moll s německým sborem. Bylo to nezapomenutelné, v Rudolfinu se stálo na každém volném centimetru, všichni žmoulali cyklostylované texty. Byla to taková síla, že by ses v tu chvíli dal dobrovolně na modlení. A o tom to je...

Sotva dohráli Soumrak bohů, dostavil se absťák

Kam teď budem chodit na Wagnera? Závislost se budovala v pravidelných dávkách po 4 večery, kdy probíhalo kompletní provedení Ringu. Že něco není v pořádku, bylo hned jasné - publikum sedělo jak zhypnotizované, žádné pokašlávání a rány padajících propriet, čtyři pět hodin soustředění a pak o to větší a šílenější ovace. Wagner je nebezpečná droga nejen pro publikum. Hráči orchestru si sami řekli o zkoušku navíc s oblíbeným dirigentem Johnem Fiore. Tak to tu ještě nebylo!

Více

Pavarotti prý měl jít do penze už před deseti lety...

Slyšela jsem někde odvážný názor. Tak fajn, ale to bychom ho v Česku neviděli ani jednou, poprvé t by v r. 1996. A zajet si na něj do Metropolitní opery před pádem železné opony, to chtělo hodně dobré konexe...

Takže suma sumárum: Pavarottimu je sedmdesát, vyprodal Sazka Arenu, bez finanční pomoci nějaké banky
nebo ministerských dotací a odevzdal naprosto profesionální výkon. Ať to někdo jiný dokáže...
Po pravdě řečeno, hlas je dnes to nejsilnější v jeho stárnoucím těle. Farewel Tour nebyla show jako Tři tenoři, zpíval vsedě, ale kdo ho chtěl SLYŠET, ne jen vidět, odcházel spokojen.
Více

Kdo kdy vypustil do éteru ten nesmysl,

že anglické orchestry hrají chladně? Byl tu orchestr BBC a zboural Rudolfinum takovým Šostakovičem, jakého jsme tu neslyšeli ani od Rusů!

A teď Má vlast na Pražském jaru 05 s London Symphony Orchestra a Colinem Davisem. Skvělý Vyšehrad, některá místa jsem slyšela poprvé, české orchestry je tak přešumlují, že o nich ani nevíte, že je tam Smetana napsal. LSO si cení každé noty, pro ně je to skladba světového klasika. Nic proti „českému muzikantství“, ale myslím, že anglické orchestry u nás předvedly hodně vysokou laťku.