Superstar proti rasismu

Celé roky tady posloucháme, jak jsou Češi rasistický a xenofobní národ, ale soudě podle hlasování v Superstar, nebude to zase tak žhavé. Zvítězil Rom, který prostě zpíval nejlépe a byl od počátku favoritem, a další tři zástupce místních menšin - Čechoafričanku, arabského studenta a bratra Slováka - poslali diváci svým hlasováním do finalové dvanáctky. Loni to bylo totéž - najednou všichni znali Martinu Balogovou a Samira Issu. Když jsem teď na koncertu v Sazka Areně viděla, jak čeští teenageři ječí nadšením a vzpínají ručičky ke svým novým idolům, řekla bych, že to asi nebude jen politická korektnost. Tahle generace s tím prostě nemá problém. A ať už si o té soutěži myslíme cokoliv, tak svým způsobem udělala pro menšiny více než všechny parlamentní komise.

Vítězný Vlasta Horváth si nemohl stěžovat na nedostatek sympatií ani u poroty. Ta z
 něj postupně začala dělat jakousi morální veličinu, vychvalovala jeho skromnost, čistotu duše a podobné perly. No, možná je to tak, ale místo slibů, že mu „bude klidně nosit kufry“, měl Michal Horáček půjčit Vlastovi radši nějaké prachy. První cesta nové superstar totiž vedla pro podporu na pracovní úřad. Je jasné, že když teď Vlastík nemá čas pravidelně chodit do skladu, kde pracoval, stát ho musí nějak podpořit. Doufám, že ho pracák nenechá na holičkách a brzy mu najde nějaké nové místo skladníka...


Dekomunizace na tričkách

Zaujala mě zpráva o módní přehlídce triček bojujících proti komunismu. Modely jsou k nahlédnutí na www.dekomunizace.cz. Přiznám se, že bych si vybrala jen stěží, hodně agitace, málo vtipu a vkusu. Za některé hrubší fóry s lucernama a svastikou by se nemusel stydět ani dobový Dikobraz (jen by to dal v obráceném gardu). Škoda, nápad to je docela sympatický...

Rozchody houslových a jiných hvězd

V červnu se rozešla Gabriela Demeterová s Collegiem českých filharmoniků. Zděšení pořadatelů Gabriela nesdílí, již příští měsíc představí své nové Collegium Gabriely Demeterové. Po Barokních perlách G.B. a Nadačním fondu G.B. to bude další přírůstek do impéria této mimořádně aktivní a úspěšné houslistky.

Pavel Šporcl se definitivně rozešel se svou dlouholetou manažerkou Kateřinou Kašparovou (býv. moderátorka Novy). Na spadnutí to bylo již delší dobu, o blížícím se konci jejich spolupráce se spekulovalo už na jaře. Stejně jako Demeterová pojede dále na vlastní pěst, bez manažera. Oznámil to oficiálním mailem před svým vystoupením v Kennedy centru s Evou Urbanovou. Ostatně i ta již odstřihla pupeční šňůru od svého prvního a bezesporu zasloužilého impresária Jiřího Kováče. Co se to s těmi hvězdami děje, že by velká vlna emancipace...?

Tak jsme to s Dvořákem projeli

V desítce Největších Čechů zůstal na 8. místě, před ještě „bezvýznamnějším“ Karlem Čapkem a chudákem Boženou Němcovou. Tři neúspěšnější figury jsou státníci a politici: Karel IV, T.G.M. a Havel. To svědčí o úhlu českého pohledu: volili jsme ty, kdo toho nejvíc udělali PRO NÁS samé, pro náš národ, náš stát. Ale není největší Čech spíše ten, koho zná celý svět nebo kdo prospěl všem, ne jen Čechům? To by byly úplně jiné figury: Dvořák a Janáček zcela jistě, a dál Wichterle, Heyrovský, Jánský, Purkyně, Baťa...
Ale nejsme v tom sami. Myslíte, že v Anglii tuhle soutěž vyhrál někdo z Beatles nebo královna Viktorie, jejíž viktoriánský vkus dodnes vidíte v kdejakém obýváku?

Než půjdete na debatu o Evropské Ústavě

TŘI DNY V NOVÉ EVROPSKÉ UNII

„Jurský park“,

oznámil dost nahlas můj pětiletý syn uprostřed Beethovenovy Deváté. Nebyla to kritika, že ho vodíme na značně staré kousky, ale radost, že zaslechl něco povědomého. No jistě - starý dobrý John Williams, hollywoodský Beethoven... Ne že by z Deváté opisoval melodie, ale ten zvuk orchestru v 2. větě, instrumentace, hned v je tom slyšet velký klasik. To pozná i dítě.

Kdo lobbuje za Dvořáka?

Jestli si myslíte, že nápad Lidovek podpořit Dvořáka jako Největšího Čecha a věnovat mu podstatnou část magazínu Pátek vzbudil u dvořákologů nějaké velké nadšení, pak jste na omylu. Reakce některých expertů a institucí, když se materiál připravoval, byly fakt zarážející - čišela z nich neochota a nedůvěra, do čeho se nám to ti novináři zase montujou. Že by někdo bral propagaci Mistra za svou věc, a normálně pomohl, jako ti někdo desetkrát denně v práci poradí s počítačem nebo s telefonním číslem, když se zeptáš, tak to ani náhodou. Znovu zdůrazňuji slova „některých institucí a expertů“, netýká se to všech, našli se i ochotní lidé (mj. Hubač z BVA nebo Dvořákův vnuk, ten si lehl kvůli focení i do dědovy postele.)



A teď všichni dvořákovci ruku na srdce - poslali jste už Toníčkovi esemesku?

Devátá táhne

Po posledním koncertu Pražského jara jsem slyšela názor, že ty dva Slovanské tance, co přidávali bavorští symfonici, nebyly příliš důstojným závěrem velkého festivalu. Tak docela ten názor nesdílím, alespoň končili zvesela, ale je fakt, že zrušením tradiční Beethovenovy Deváté si Pražské jaro ty konce trochu zkomplikovalo. Tak třeba letos - jsou dvě symfonie za večer opravdu tím dramaturgickým vrcholem? Po tom všem, co tu za tři týdny zaznělo? Jasně - Óda na radost byla finančně náročná, zvláště když se zvali zahraniční sólisté, takže si festival zrušením této povinné složky trochu uvolnil ruce. Ale co naplat, slavnostní sbory s orchestrem dodají večeru lesk a punc výjimečnosti, i když se to hraje pořád dokola.
Ostatně důkaz podal vzápětí FOK - nasadil Devátou na závěr své sezóny a vyprodal s ní Smetanovu síň hned třikrát. Uvidíme, jestli si z toho neudělá vlastní tradici...

Ramon Vargas

je takový hodný usměvavý latinoamerický medvídek. Jeho pěvečtí kolegové tvrdí, že nezná vrtochy ani žárlivost jako jiné operní hvězdy. Nevím, jestli je to tím, ale z jeho vystoupení ve Smetanově síni mi nezůstal žádný výrazný dojem. Zpíval ty nejslavnější árie, všechny krásně, po technické stránce dokonalý výkon a projev také nebyl chladný. Teď běžel v TV záznam koncertu. Možná toho dobrého bylo až moc - dával jednu slavnou pecku za druhou, nedopřál publiku oddych. V každém případě je to tenorista se skvělou a ještě hodně dlouhou kariérou před sebou.

Kdo ale zanechal naopak velmi výrazný dojem, byl dirigent Vjekoslav Sutej a jeho neuvěřitelné grimasy, které háže při dirigování do orchestru. Podotýkám, že Sutej není jen nějaká legrační figurka, ale vyhledávaný dirigent operních hvězd. Jeho klaunský úsměv, škubavé pohyby a poskakování na stupínku rozveselily publikum, a myslím, že hráči Pražské komorní filharmonie zachovali klid jen díky své profesionální otrlosti a předchozím zkouškám s tímto energickým dirigentem.
Více na Ramon Vargas, medailon...

Dvořákovské mýty II

Všechno je jinak. Když máte napsat medailon pro Lidovky o velkém Dvořákovi, nedáte v podstatě dohromady větu, kterou by vzápětí dvořákologové nemohli s úspěchem vyvrátit. Každý zná z literatury např. úděsnou historku, jak se Dvořákovi otrávil tříletý syn v den jeho narozenin, protože vypil mlíko, do nějž spadly sirky. Badatelé to ale později upřesnili: nebyl to syn, ale roční dcera Růžena, a chlapec zemřel hned za ní na neštovice. Dvořák přitom nebyl doma se zoufalou matkou a nemocným synkem, ale vyrazil někam do Lipníka nad Bečvou. Co si o tom máme myslet?
I.
Mohla se jedenáctiměsíční holčička „sama“ otrávit? Napít se z těžké kameninové nádoby s mlékem? Nebo jí spíš nicnetušící matka otrávené mléko podala? Neexistuje někde o tom neštěstí policejní protokol?
2.
Odjel Dvořák uprostřed rodinné krize proto, že nemohl tíživou situaci psychicky unést? Nebo si závažnost situace nepřipouštěl? Nebo se naopak bál nákazy, měl strach o vlastní život?
Těžké otázky, ještě těžší odpovědi...

Dvořákovské mýty I

Když byla řeč o Japoncích a české hudbě, napadá mě jedna historka, i když nevím, nakolik pravdivá: když prý Japonci (SONY s Philipsem) vymýšleli nový nosič - cédéčko, bylo jednou z podmínek i to, aby se na něj vešla řada Dvořákových Slovanských tanců. Takže nosič skončil u kapacity ne rovných 70, ale 74 minut. Dnes už je to víc, i 80 minut. Tak je to mýtus nebo pravda?

Nevěř nikomu nad třicet

Tohle heslo si mohli říct Anoushka Shankar a dirigent Jakub Hrůša, kteří se setkali při provedení Koncertu pro sitar Raviho Shankara. Sličné sitaristce je 22 let, Hrůšovi asi 24. Anoushka pochází ze slavné rodiny, hru na sitar zdědila po otci, nejznámějším indickém hudebníkovi, který inspiroval Beatles. A její nevlastní sestra je držitelka Grammy Norah Jones, pěvecký objev někde mezi jazzem, country a popem.
V indické hudbě má sitar podobnou pozici jako klavír v té naší. Jediný rozdíl je v tom, že sitaristka u toho líp vypadá.

dále

Bavorákům jde líp Dvořák než Beethoven

Není se co divit, nakonec do Prahy to má mnichovský orchestr blíž než do Bonnu nebo do Vídně, kde žil Beethoven. Nebo že by to bylo dlouholetým působením Rafaela Kubelíka u tohoto tělesa?
Zkrátka - závěrečný koncert Pražského jara s Orchestrem bavorského rozhlasu se zvrhnul ve dvořákovský večer. Když po nevýrazném Beethovenovi (Eroica) dali Dvořákovu Osmou, nechtělo je publikum pustit z pódia a přidávali ještě dva slovanské tance. Dirigent Marris Jansons u toho předvedl dokonalou choreografii, ta efektní gesta a figury musel cvičit před zrcadlem týdny.
Dále...

Houslový koncert minimalisty Mortona Feldmana

musí být noční můrou producentů. Pražské jaro kvůli němu přivezlo Janáčkovu filharmonii až z Ostravy, virtuózku Hanu Kotkovou z Německa, dirigenta Petra Kotíka z USA, nastěhovalo na pódium dvě koncertní křídla a posílenou sadu bicích. A výsledný efekt? Dal by se shrnout do tří slov: pomalu, potichu a dlouho. Housle hrají skoro stále ve flažoletech, tempo a dynamika se nemění a vy pořád jen čekáte, kdy už TO přijde...Nepřijde, naopak se očekává, že kdo chce, tak odejde, usne, nebo něco takového. Je mi líto, ale na rozvrzaných židlích v Obecňáku se fakt spát nedá...

Proč jsou Švédové zelení

respektive proč mají tak vřelý vztah k ekologii, jsem pochopila ze švédských písní, které v Praze představila Anne Sofie von Otter. Tolik ptáčků, růží, slavíčků, poupat a stromů, jako v jejich textech, se nevyskytuje ani v nejhlubším greenpeasáckém rauši.
Naštěstí pak zazpívala i Kurta Weilla (skvěle!) a Rudolfinum bylo rázem na nohách. Co naplat, song velkoměstské prostitutky přece jen zabírá víc...