Devátá táhne

Po posledním koncertu Pražského jara jsem slyšela názor, že ty dva Slovanské tance, co přidávali bavorští symfonici, nebyly příliš důstojným závěrem velkého festivalu. Tak docela ten názor nesdílím, alespoň končili zvesela, ale je fakt, že zrušením tradiční Beethovenovy Deváté si Pražské jaro ty konce trochu zkomplikovalo. Tak třeba letos - jsou dvě symfonie za večer opravdu tím dramaturgickým vrcholem? Po tom všem, co tu za tři týdny zaznělo? Jasně - Óda na radost byla finančně náročná, zvláště když se zvali zahraniční sólisté, takže si festival zrušením této povinné složky trochu uvolnil ruce. Ale co naplat, slavnostní sbory s orchestrem dodají večeru lesk a punc výjimečnosti, i když se to hraje pořád dokola.
Ostatně důkaz podal vzápětí FOK - nasadil Devátou na závěr své sezóny a vyprodal s ní Smetanovu síň hned třikrát. Uvidíme, jestli si z toho neudělá vlastní tradici...