Jan Talich

To jméno figuruje v české hudbě již po tři generace. Dirigent Václav Talich proslavil Českou filharmonii, jeho synovec Jan Talich založil slavné kvarteto, prasynovec Jan Talich junior (38) založil vlastní orchestr a chopil se taktovky. Na Pražském jaru bude 22. 5. dirigovat mj. Beethovenovu 1. symfonii C dur.
celý rozhovor

A. oběť násilného trestného činu tváří v tvář útočníkovi

C je správně. Ruskou sopranistku propaguje tímto plakátem Pražský podzim. Koncert byl naštěstí vyprodán dřív, než se plakáty objevily, leckdo by si to mohl ještě rozmyslet...

Pro představu jak vypadá celý plakát.

Než si Jan Hasenöhrl (44) založil soukromý symfonický orchestr, pěknou řádku jich jako trumpetista vystřídal. V sedmnácti začal ve FISYU, hrál taky u Hybše (s nímž si ho dodnes pletou), v SOČRu a jiných známých zkratkách. Zná důvěrně fungování orchestrů zezdola i shora. A hlavně - nedělá si o nich iluze, ví, že v hudbě platí stejná pravidla jako v každém jiném byznysu.

celý rozhovor

Jednou nohou je v opeře, druhou v popu. Každý zná jeho hit Con te partiro. Prodal 50 miliónů svých desek, zpíval pro Clintona, Bushe, Jana Pavla II., britskou královnu. 2. října zazpívá Andrea Bocelli v pražské Sazka Areně.
celý článek

Kmotr knihy, mediálně provařený psycholog Douda to vzal zostra. Pěkně nahlas přes mikrofon vyzdvihl ze všech úspěchů pana podnikatele hlavně „velikost ohambí, kterou jsme mu my kamarádi nejvíc záviděli“ a popřál mu do dalších let stejně plodné péro.
Tak nevím, jestli nemá nešťastný psycholog nějaký problém, a jestli spíš v kalhotách nebo spíš v hlavě...

Spolek pro komorní hudbu pořádá v říjnu koncert, který má připomenout 60 let od prvního vystoupení Smetanova kvarteta. Hrát bude Škampovo kvarteto, pochopitelně v Rudolfinu. Má to jen tři drobné chyby: ten historický koncert se konal o měsíc později, tedy v listopadu, v Městské knihovně, a s úplně jiným programem. Navíc si pořadatelé ani nezajistili přítomnost oslavenců - např. prof. Škampa bude tou dobou v Itálii na soutěži. Tak mi není jasné, co vlastně ten večer v Rudolfinu má připomínat.

Držme palce, ať je to co nejdřív. Není oblast školství, kterou by její „dobrobrodiní“ nezasáhlo. Jen namátkou:
- rušení škol v obcích a dojíždění malých dětí denně veřejnou dopravou, nebo autem s rodiči, pochopitelně „za své“.
- obstrukce ve výběru střední školy
- šikanování soukromých škol, boj proti školnému, přestože ho paní ministryně a celá soc.dem. elita svým dětem ráda platí
- zdražení školek. Předškoláci byli osvobozeni od školného (kdo se o to prosil?), zatímco všem ostatním dětem školné zvedli. Když dnes školka stojí cca 11 tisíc za rok, proč je vysoká škola zadarmo?

V magazínu MF Dnes vyšla hezká fotka Rolling Stones, čtyři ďábelští staříci se na ní spokojeně usmívají do objektivu. Uprostřed je kytarista Keith Richards s rukama opřenýma o ramena kamarádů a ty ruce stojí za pozornost. Sukovité artrózou zkřivené prsty, obrovské deformované klouby, ani jeden snad nemá zdravý a s tímhle ten člověk v 61 pořád ještě hraje. A vydělává milióny. Klobouk dolů, ty ruce dokazují, že to není zadarmo.

Desku „Páleníčkova - Smetanova tria“ se skladbami Smetany (Trio g moll), Nováka a Suka (d moll a c moll) vyhodnotil BBC Music Magazine jako nejlepší CD měsíce srpna v oboru komorní hudby. Získalo 5 hvězdiček. Recenze Jana Smaczneho je velmi lichotivá stejně jako jiný článek od Johna Warracka z International Record Revue. Mé gratulace!
P.S. Ostatně můj domovský Time In je taky pochválil, a už v červnovém čísle.

ČTK vydala zprávu, že 1 369 966 lidí si stáhlo 9 Beethovenových symfonií z internetu, když je nabídla zdarma britská stanice BBC 3 na svých stránkách.
Mezi zájemci přitom nebyli zjevně jen fanoušci klasiky, ale naopak - tato možnost přilákala i řadu vyznavačů jiných žánrů. pokračování - celý článek

Asi se zdá dost divné psát o festivalu, kde jsem nebyla, ale jak jsem se doslechla, nebyl tam celkem nikdo. Ono dostat Pražany na teplickou nebo zlínskou filharmonii nedlouho poté, co se namlsali na Pražském jaru, je vcelku nereálné. A turisté na vyprodání Rudolfina nestačili. Bude to příští rok chtít nějaký atraktivní nápad, ne jen slabší odvar sezóny.

Loni měl FOK skvělou sezonu (jubilejní 70. ), až jsem měla černé svědomí, že píšu pořád jen o něm a ne třeba o České filharmonii. Letos má jubilejní sezónu ČF. A čím začíná? Poctou české hudbě s Válkem. Zase se bude mydlit Dvořákova Sedmá, Janáčkův Taras Bulba ( o 5 dnů později ještě zazní znova na Pražském podzimu) a Fibichova symfonická báseň Záboj, Slavoj a Luděk. Nevím, koho ten invenční nářez zvedne ze židlí. Dvě ohrané a jedna neznámá pecka. Ví dnes někdo, co znamenají Záboj, Slavoj a Luděk? Tři zmrzlé?
P.S.: FOK zahajuje taky s Dvořákem, ale aspoň si pozvali Sira Charlese Mackerrase.

Má dvě velké přednosti:
1. splňuje požadavek všeobecné popularity, což se v ostře sledovaných žebříčcích oblíbenosti bude hodit
2. svou vizáží ladně zapadá do vládní garnitury

Ostatně po bombastických tryznách za Pavla Dostála tu funkci ani nemohl dostat neherec. Doufám, že všichni od filmu a divadla jsou teď spokojeni. Včetně Spejbla, Hurvínka a poslankyně Taťány Fischerové, která jeden den v tisku poslušně podpořila Darjanina, a vzápětí podepsala Hřebejkovu význu proti Darjaninovi.
Nechápu ale, proč za Paroubkem nechodili také muzikanti, výtvarníci, literáti, památkáři.
Že by český film nejvíc potřeboval peníze ze státní kasy? Nechme se překvapit...

Ačkoliv memoáry nejsou mým šálkem čaje, tyhle jsem zhltla za dva dny. Je to velmi napínavý a výtečně napsaný román života (autorem je dramatik a scénárista Jan Novák), který si přímo říká o zfilmování. Některé situace jako když přímo vidíte na plátně - třeba to čekání na opuštěném peróně, až se vrátí tatínek, kterého zatklo gestapo (oba Formanovi rodiče zahynuli v koncentráku). Taky jsem netušila, jak blízko měl Forman k herečce Romy Schneider, která spáchala sebevraždu po smrti svého malého syna. Forman je oba znal a s oběma strávil v podstatě jejich poslední dny. I když to teď tak vypadá, nejsou v knize jen samé drasťáky. Docela bezbolestně se tam něco dozvíte i o filmařském řemesle, producentském zákulisí apod. Líbí se mi, jak Forman popisuje své začátky v socialistickém Československu (kniha byla psána mj. pro Ameriku a Kanadu, kde vyšla v r.1994). Socialistickou realitu, ty různé funkcionářské týpky vystihl skvěle, přitom se ale sám nestylizuje do nějakého disidenta a bojovníka proti komunismu. Prostě točil, co šlo, a bral jako mladý režisér každou příležitost, když byly výhrady „shora“, snažili se to přepisovat atd. Běžná praxe.
Pokud vám zbyl ještě kousek prázdnin, vřele doporučuju...

Omlouvám se za ten propagační titulek, ale když jsem se dvakrát po sobě vracela z koncertu ve dvě v noci, musím dát organizátorům festivalu za pravdu.
pokračování

Z prvního ročníku Proms v Praze jsem stihla jen dva poslední koncerty, Japonskou a Italskou noc. Na dirigentku Tomomi Nishimoto jsem byla hodně zvědavá. Jak křehká Japonka, symbol ženské submisivity, obstojí v téhle generálské roli?
pokračování

„Jsme s Martinou Navrátilovou opravdu velké kamarádky, jestli víte, jak to myslím,“ svěřila se Reflexu americká kytaristka Sharon Isbin. No, myslím, že tušíme... Českou tenistku potkala na Aspenském festivalu a s radostí přijala její pozvání na večírek, aby na něm zahrála. My jsme Sharon mohli slyšet letos na Pražském jaru, kde hrála koncert čínskoamerického skladatele Tan Duna. Moc jsem na něj byla zvědavá, protože mě ten autor docela baví, a posledních deset let je ve světě velmi módní. Koncert se pokoušel spojit prvky flamenka s hudbou dálného východu, bylo to hezky instrumentované, ale jinak na mně na první poslech koncert neudělal zas tak hluboký dojem jako jeho některé předchozí práce. Sharon Isbin je podle mě dobrá ale nijak výjimečná kytaristka, její úspěch je pro mě tak trochu záhadou, v Evropě nebo Latinské Americe je fůra lepších a méně známých kytaristů. Má dvě Grammy, je historicky první učitelkou kytary na prestižní Juilliard School. Zajímavé je, že se v 9 letech začala učit rovnou u kytarového boha Andrése Segóvii a pokračovala u Oscara Ghiglii. To je, jako by vás první lekci klavíru učil rovnou Svjatoslav Richtěr nebo Rubinstein. Papá musel mít fantastické konexe...

Alespoň to tak vypadá podle stále zvyšujících se počtů nahlášených zranění v řadách zasahujících policistů. Došlo už i na zranění kalibru „oděrky a opruzeniny“. Speciální komise by ale měla prošetřit, zda policisté mají ošoupané a zapařené zadky skutečně ze zásahu, nebo jestli k nim náhodou nepřišli v kanceláři, když na nich seděli místo toho, aby honili opravdové kriminálníky.
Moc se mi líbí slovník pana premiéra: je nutné udržet pořádek, oddělit zrno od plev... Sakra, kde už jsem to slyšela?
Jarek Nohavica měl taky takové déja vu, složil písničku „Už zase bijou děti“ . Možno slyšet od 4. 8. na jeho webu www.nohavica.cz/_mp3/uz_zase_bijou_deti.mp3
Povedené foto soudruha premiéra na adrese www.reflex.cz/Clanek20599.html

Tomuto 55 letému barytonistovi, který často hostuje ve Státní opeře Praha, se to povedlo na čtvrtý pokus a stal se tak dosud nejstarším českým pokořitelem chladných vod kanálu. „Plavbu mu ale hodně komplikovaly žahavé medúzy a chaluhy,“ uvedl jeden z členů doprovodu. Foto na www.opera.cz

Tady jsme ve Varech bydleli, prý se tomu dřív říkalo Štrougalova vila. Aspoň mám jistotu, že dřív bych se sem jako běžný smrtelník asi nepodívala.
Celkový dojem z Mladého pódia - velmi sympatický festiválek, který by si zasloužil více pozornosti jak místního tak pražského publika. O něco méně sympatické jsou samotné Vary, fabrika na holení peněženek. Nic proti tunám zlata, přezdobeného porcelánu a křišťálu na každém kroku, ať si hosté z Východu pošmáknou. Horší jsou ty předražené hospody, nic stylového ani zajímavého - až na obsluhující personál. Hovoří sice jen lámanou češtinou, ale jejich fotky by byly ozdobou každého policejního rejstříku.

Jediný festival, kde dávají muzikantům po koncertu místo kytky flašku becherovky, je Mladé pódium v Karlových Varech. Inu sponzoři... I když se mladí umělci tvářili trochu překvapeně, kvalitním alkoholem nepohrdl nikdo. Navíc byl zahajovací koncert pánskou jízdou - sešli se tu houslista Roman Patočka, hobojista Vilém Veverka a dirigent Marko Ivanovič s Karlovarským orchestrem.
Téma letošního ročníku bylo Polsko, takže se hrál hodně polský repertoár, promítaly polské filmy a přijeli mladí polští básníci. Za dva dny jsem slyšela vcelku atraktivní Kilarovu Orawu, Szymanovského složitý houslový koncert, z něhož Patočka vyždímal maximum, Martinů slavný hobojový koncert a Chopina mezi obrazy v Galerii umění. Klavíristka Jaroslava Pěchočová tam předvedla, že navzdory své velmi útlé postavě není žádná muší váha - naložila si rovnou 12 Chopinových preludií, 2 balady a předtím ještě Janáčkův Zarostlý chodníček (celou 1. řadu) a tři bouřlivé Smetanovy České tance. Dobrých 27 kousků...
Ještě se vrátím k hobojistovi Vilému Veverkovi, o kterém jsem předem hodně slyšela, ale poprvé jej viděla naživo. Tenhle originální chlapík, kromě toho, že hraje bravurně, je taky slušný showman. Chvíli vrhá šarmantní úsměvy do publika, pak se otočí zády a povzbuzuje orchestr a rytmus mu hraje celým tělem. Přidával senzační sólové blues, ale s karlovarskými žlučníkáři, jak se odpradávna říká zdejšímu publiku, to ani moc nehlo. Aspoň víme proč.

„Hořčici nemáme, dnes přiletěly dvě letadla Izraelců,“ zaslechla jsem prodavačku v lahůdkách. Celkem mě to zajímalo, „to asi mají nějaký svátek, berou to k nějakému tradičnímu jídlu?“, sondovala jsem, když na mě přišla řada. „Ne, to si mažou na chleba a tohle tu jedí celých 14 dní, aby ušetřili,“ řekla nakvašená prodavačka.
Ale na druhé straně - se salámy a šunkovými chlebíčky by to u téhle klientely stejně nevyhrála....

V televizi jsem viděla záběry z jednoho koncertu festivalu Mitte Europa, o kterém sice každý rok předem píšu, ale pak se tam nějak ne a ne dostat. Ono to také není vždy snadné, festival se specializuje na vyhledávání tak zajímavých a zapadlých míst v německo-českém pohraničí, že ani nejsou vždy na automapě.
Na tom TV snímku byla jedna šokující věc. Byl tam rozhovor s vynikajícím hráčem na panovu flétnu, vyšíval na ni Braniborský koncert s orchestrem jako nic, a najednou až v posledních záběrech bylo vidět, že nemá ruce, jen malé zakrnělé pahýly. Ten báječný muzikant se narodil bez rukou, a přesto si našel cestu k hudbě! Přemýšlela jsem o dalších možnostech, skoro na nic se nedá hrát bez prstů - jen zpěv, foukací harmonika a víc mě nenapadá. Snad ještě těremin, zázračný bezdotykový nástroj na bázi elektromagnetických vln ruského vynálezce Těremina (mimochodem prý agenta KGB). Ale to už jsem odbočila.
Napadá někoho ještě jiný nástroj ovladatelný bez prstů?

Najdete zde