Eliahu Inbal zvolil poměrně krátký, ale závažný program: v první půli Ravelův cyklus písní Šeherezáda a po přestávce Bernsteinovu 3. symfonii Kadiš. Ravela jsme přitom mohli v krátké době slyšet v Praze již podruhé – a to zrovna od Bělohlávka. Na Pražském jaru hrál Šeherezádu naposledy se svým orchestrem BBC a Inbal naposledy v čele České filharmonie. Zajímavá shoda.
Zatímco na festivalu jsme Ravelův cyklus slyšeli s Bernardou Fink, Inbal si přizval ke spoluráci sólistku Národního divadla Brno Pavlu Vykopalovou. Sopranistku jsem slyšela (i viděla) bohužel z bočního balkónu Rudolfina špatně, některé tóny mizely z doslechu, jiné naopak sílily (asi jak a kam se aktuálně zpěvačka natočila), opravdu to byl nevyrovnaný poslech a nechci proto její výkon nějak detailně hodnotit. Má příjemný znělý plný soprán, intonačně je přesná, písně zvládla s nadhledem, i když nepůsobila tak niterně jako Bernarda Fink na Pražském jaru. Francouzská výslovnost se mi zdála méně srozumitelná (ale i to může být mým umístěním). Eliahu Inbal vedl orchestr jemně, mírně, občas až příliš pomalu (2. část Čarovná flétna se rozložila v zasněné a natolik dlouhé prodlévání v harmoniích, až melodie ztrácela kontext). Bělohlávkův výkon s BBC se mi zdál energičtější, místy dramatičtější, Filharmonie zase měla pár hezkých francouzsky barevných míst.

Po přestávce nastoupil na pódium obrovský aparát k provedení Bernsteinovy 3. symfonie. Orchestr posílil o řady bicích a klavír s celestou, nahoru k varhanám a na boční balkón se nastěhovali pěvci Českého filharmonického sboru Brno a Kühnův dětský sbor, vedle dirigenta stanula opět sólistka Pavla Vykopalová. 

Ale hlavním aktérem Bernsteinovy symfonie Kadiš se stal vypravěč a zároveň autor anglického textu Samuel Pisar, který v průběhu skladby líčí vlastní zážitky z holocaustu. Tento respektovaný bojovník za lidská práva, advokát, obhájce Solženicyna a Sacharova, poradce Johna F.Kennedyho, velvyslanec UNESCO pro vzdělávání o holocaustu a nominant Nobelovy ceny pochází z Polska. Jako dítě prošel koncentračními tábory Majdanek, Osvětim i Dachau, zachránil si život útěkem z pochodu smrti v roce 1945 a v šestnáci letech se tak stal jedním z nejmladších lidí, kteří přežili holocaust. Jeho text je svědectvím i modlitbou, zpovědí i účtováním s Bohem, který dopustil všechny hrůzy. V jejich výčtu jde dál, až po současný terorismus či Bosnu, Rwandu nebo další etnické křivdy. Textu je opravdu mnoho a nejsou to verše, spíše proslov, a Pisar není herec – recitátor, je spíše dobrý řečník, občas i dramatický. Jeho síla je v autenticitě, protože vypráví svůj vlastní příběh, své prožité pocity a z nich plynoucí úvahy. 

Symfonie začíná v dodekafonním systému, duní bubny a střídají se divoké rytmy, ale postupně se do ní čím dál víc vrací starý dobrý Bernstein s jeho velkými chytlavými melodiemi a jímavými tématy. Jako vždy skvěle funguje prostá čistota dětských hlásků ve spojení s vroucím sopránovým sólem (výtečně Pavla Vykopalová). Inbal v symfonii značně ožil, řídil orchestr s mnohem větší angažovaností. Kadiš vznikl v roce 1963, byl věnován památce Johna F.Kennedyho, v průběhu času a s různými příležitostmi se ale jeho vyznění pozměňuje: byl hrán pro papeže Jana Pavla po atentátu, v Hirošimě k uctění obětí atomové bomby (Pisarova verze pochází z roku 2003). Většinou se jedná o samé pietní události. Proč sáhl Inbal na rozloučenou právě k tomuto dílu, je otázkou. Rozhodně si tento večer ale budeme pamatovat.

Česká filharmonie Dirigent: Eliahu Inbal Samuel Pisar (libretista a vypravěč) Pavla Vykopalová (soprán) Český filharmonický sbor Brno Sbormistr: Pavel Fiala Kühnův dětský sbor Sbormistr: Jiří Chvála 7. a 8. června 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha (psáno z koncertu 7.6.2012) 
program: Maurice Ravel: Šeherezáda, cyklus písní Leonard Bernstein: Symfonie č. 3 „Kadiš“ (text Samuel Pisar)
www.ceskafilharmonie.cz
Foto Eliahu Inbal – Česká filharmonie
text byl publikován na Operaplus.cz