Rakouský deník Vlasty Reiterrerové V pokračuje tentokrát z loutkového divadla: O tenhle zážitek se musím podělit. Duo loutkoherců Joachim Torbahn a Tristan Vogt z Norimberku, které si říká „Tristans Kompagnons“, hraje Kouzelnou flétnu. Doprovází je živá hudba v provedení „ensemble KONTRASTE“, což je osm hráčů (dvoje housle, violoncello, kontrabas, flétna, klarinet, pozoun a klavír), a všechny role zpívá hlasový akrobat, třicetiletý kontratenor Daniel Gloger. Věřte nevěřte, zvládne Královnu noci i Sarastra, jen ve sborech mu pomohou instrumentalisté (a instrumentalistky) – ať už hlasem, nebo svými nástroji.
Opera byla zkrácena na devadesát minut, aniž by nějak utrpěla – všechno podstatné v ní bylo, ani jemné úpravy libreta neublížily – naopak, o salvy smíchu po vtipných extempore nebyla nouze. Zcela odpovídala jemné perzifláži, kterou byly už samy loutky: Tamino a Pamina jakoby „vypadly z nějakého Picassova obrazu“, psalo se v jedné kritice, a lepší přirovnání mě nenapadá. Papageno byl vlastně člověkopapoušek, Monostatos krokodýl atd. Jinak se ta všechna kouzla s loutkami, omalovánkami a vystřihovánkami, s nimiž si „Tristan Kompagnons“ hrají na maličkém loutkovém divadýlku, podobném tomu, co jsem jako dítě mívala doma, přenášejí pomocí malé kamery pro diváka na filmové plátno. A že tam těch kouzel bylo dost, takže jsem s napětím očekávala, jak bude provedena zkouška vodou a ohněm. No jak: za důstojných tónů Mozartovy „Feuer- und Wasserprobe“ oba „kompaňoni“ opustili své divadélko a přešli do „velkého světa“ normálního jeviště. Jeden nesl červený hrnec, druhý černý hrnec. Jeden přinesl grilovací uhlí, jeden vědro s vodou. V červeném hrnci se grilovalo, v černém hrnci se hasilo. Po zkoušce vypadali Pamina a Tamino ještě picassovštěji – totiž pardon: byli očištěni a mohli vejít do chrámu lásky.
Odcházela jsme s přesvědčením, že by se to Mozartovi i Schikanederovi nesmírně líbilo, tohle živé, napůl improvizované divadlo. Hlubokomyslné filozofické rozbory (zednáři, mystika, číselná symbolika, projekce Mozartova osobního života atd.) se ukázaly naprosto zbytečné. Poselství v tom pochopitelně je, zůstává i tak, ale přijde jaksi mimoděk, spolu s vcítěním do toho malého divadelního kouzla.
Vlasta Reittererová
No prosím - dodávám já - a pak že se opera bez velkých peněz nedá dělat...