Vlasta Reittererová popsala situaci v Rakousku, kde o víkendu proběhly předčasné volby takto:
Rakousko stojí před volbami, každé úterý a čtvrtek proti sobě v televizním studiu sedí dva představitelé různých politických stran a hodinu hovoří o svých programech. Tedy mají hovořit – místo toho na sebe vzájemně vytahují mrtvoly ze skříní a vyčítají si minulé i přítomné, a dokonce už i pomyslné budoucí, jen aby pokud možno protivníka co nejvíce před voliči deklasovali. Na začátku debat se drží v mezích společenského taktu, dokonce občas padne i nějaké to uznalé slovo, asi po dvaceti minutách masky spadnou a po zbytek času má obdivuhodná moderátorka co dělat, aby příslušné politiky přesvědčila, že by měli aspoň občas mluvit jeden po druhém.
Určitě není náhoda, že právě v této atmosféře se dostala do tisku informace z ministerstva kultury, uvádějící seznam těch, jimž by v roce 2009 měla být výrazně zkrácena nebo vůbec zrušena státní subvence. Mělo by se tak ušetřit pět a půl milionu eur. Pikantní na věci je, že zprávu do tisku dala vedoucí sekce umění za zády ministryně kultury Claudie Schmied. Postiženými institucemi by měli být Vídeňští symfonikové, Komorní opera ve Vídni, Haydnův festival, festival Štýrský podzim, Festival staré hudby v Innsbrucku, Arnold Schöenberg Center, Institut Ernsta Křenka, vídeňský Schauspielhaus, Brucknerův festival v Linci, Wagnerův Tyrolský festival v Erlu a další. Ven se dostaly i formulace hodnocení, na jejichž základě byl seznam vypracován, jako například: „Wagnerův festival v Erlu je průměrné kvality bez nároků na inovativnost.“, Brucknerův festival se „umělecky vyčerpal“, jiným se vytýkají „přemrštěné náklady s malým uměleckým dopadem“ atd. Seznam nese datum 8. března letošního roku, jeho zveřejnění právě teď je tedy součástí předvolebního boje.
Ministryně Schmied obtelefonovala bezprostředně poté všechny postižené a sdělila jim, že o materiálu nevěděla, a že rozhodně jejím politickým záměrům neodpovídá. Ústy svého mluvčího však ministerstvo přiznalo, že šetřit se samozřejmě bude: na pokyn ministerstva financí musí být do roku 2010 u všech ministerstvem kultury subvencovaných institucí dosaženo devítiprocentní úspory. Ministryně má prý ale také v zásuvce materiál, který chce zveřejnit až po volbách. Ten dokládá, že třetina rakouských umělců vydělává měsíčně méně než 700 euro (a to včetně vedlejších příjmů) a leží tedy pod hranicí chudoby. Kulturní politika tedy selhala a je třeba nový zákon o sociálním pojištění umělců – a nejen to.
Podstatný je ve financování kultury trend, podle kterého by ten, kdo nese zodpovědnost, měl také nést náklady: vídeňský Schauspielhaus je zařízením (s. r. o.) města Vídně, Štýrský podzim (rovněž s. r. o.) města Štýrský Hradec a spolkové země Štýrsko atd., je tedy jejich starostí, aby své instituce finančně podporovaly, pokud o ně stojí. (Na to už u nás ministerstvo kultury přišlo dávno.) A hlavně: „Dostat podporu neznamená dostat ji pokaždé. Uvažovat o tom, jak podporovat to, co přináší něco nového, je v zásadě správná myšlenka,“ říká ministryně Schmied. (Pro nás také nic nového.)
Stačilo by tedy jen vyměnit jména a názvy institucí, a je to jako u nás. Podobnost či dokonce shoda problémů ukazuje, jak si s širokánskými pojmy kultura, umění, umělec, nové, přínosné, dlouho či krátkodobého významu atd., nevíme rady. A v přepočtu na peníze ani nemůžeme vědět, protože kultura se zkrátka nedá změřit ani zvážit. Jenže když není, nebo padá kamsi, kde už opravdu každý pozná, že to kultura není, je to znát několik generací. O to důležitější je, aby na místech, které o podmínkách pro kulturu rozhodují, seděl někdo – kulturní.
Umění potřebuje a zaslouží podporu. Na druhé straně vnucovat to, čemu se říká „vyšší kultura“, někam, kde to nikdo nečeká a nežádá, může vést jen k ostudě a k finanční ztrátě s nepříjemnými dozvuky. Jako například nápad uspořádat při červnovém mistrovství světa ve fotbale sérii podniků včetně galakoncertu operních hvězd, koncertu Eltona Johna, představení Lehárovy Veselé vdovy a mega koncertu hvězd rakouského popu. Nápad skončil fiaskem, krachem agentury, která akce pořádala, a ještě to bude mít podle všeho soudní dohru. Do Městské haly pro 11 000 diváků přišlo na koncert Edity Gruberové, Eliny Garanči, Ramóna Vargase a Carla Alvaréze 847 diváků. Na hvězdy austropopu jich sice přišlo víc, ale také jen 4 000. Veselou vdovu v rodném městě vídeňské operety vidělo asi 3 000 diváků, a ani Elton John nedopadl lépe. Agentura nemá na zaplacení honorářů (ten pro Eltona Johna prý obnášel 380 000 euro), našel se ale „soukromý sponzor“, který je ochoten z nich uhradit 40 procent. Edita Gruberová – zcela logicky – odmítla a předala věc svému právnímu zástupci.
Vlasta Reittererová