Byli jsme se podívat na Rusalce v přírodním amfiteátru v Lokti. Scéna je obrovská, na jedné straně ji rámuje hrad, zrcadlící se v říční zátoce, na druhé straně skála, po níž odvážně leze čarodějnice, po stranách pak volné prostory parku, v němž tančí rusalky. Princ přicválá na koni, cizí kněžna se plaví po řece v efektní hře pochodní. A Rusalka zpívá přímo vzhůru k měsíčku, který vyšel jako na objednávku. (Bohužel se ve stejný okamžik objevil nad Loktem vrtulník - asi si nějaký operymilovný pilot nechtěl nechat ujít hlavní árii).
Je to určitě zajímavý zážitek, pro jaký má smysl tu cestu z Prahy podniknout, i když já operu zrovna takhle naturalisticky vidět nemusím. (Hned na začátku se příroda podepsalo na mém synovi - vlaštovka pustila svou "bombu" přímo na jeho ruku). Dokonce mě to dost ruší, když princ ve své árii krotí nejen noty, ale i koně, mám z toho spíš obavy. A když zdrcená Rusalka utíká ze scény směrem k parkovišti, jako by chtěla ujet jedním z aut štábu, je to taky trochu legrační.
Všichni zpěváci i orchestr jsou samozřejmě nazvučení, protože tak velký prostor nemá přirozenou akustiku. Zpívali mí oblíbenci - Tomáš Černý, Helena Kaupová, Lenka Šmídová čarodějnici, Miloslav Podskalský vodník. Dirigoval Jan Chalupecký. Jen můj syn nebyl s obsazením spokojen. "Nezdá se vám, že ta Rusalka je nějaká trošku stará holka?," ptal se bezelstně. No jo, císařovy nové šaty - znáte to...

Symfonie olověných mraků snoubících se s jedovatým kouřem nad novou spalovnou odpadů doprovázela jedinečné vystoupení českého houslového virtuóza Pavla Šporcla v Rakouském Welsu...
Tak to byla samozřejmě recese, moderní spalovny se dnes pyšní puncem ekologické prospěšnosti. Ale když jejich provoz zahajuje houslista slavnostním koncertem, v šátku desperada, to už zavání značnou dávkou recese, nemyslíte?
Většina zúčastněných, včetně umělců, to celé ovšem brala naprosto vážně. Dokonce premiérovali dílo "Fénix z popela" rakouského skladatele Thomase Mandela, napsanou speciálně pro tento večer (Šporcl a Ensemble Phönix, cha cha). Jak už to bývá, muzika je tam, kde mají čím zaplatit a jedna z nejmodernějších ecropských spaloven za 100 milionů euro, to už je nějaký zákazník...
A je tu ještě jeden argument ve prospěch přátel žehu - v krematoriích se přece také hraje, a nikomu to už dnes ani nepřijde...