Chcete vědět, co dávají v newyorské Metropolitní opeře? Být u toho, když se rozevře opona, vidět zblízka její hvězdy a slyšet je, jako byste seděli na nejdražších místech? Tak to vše můžete zažít a přitom se ani nehnout z Prahy. V kině Aero startuje série přímých přenosů z této přední světové scény.

Loni na podzim ohlásila Jednota hudebního divadla, že se díky její iniciativě Praha připojí k jedinečnému projektu Metropolitan Opera: Live in HD. Jedná se o přímé přenosy vybraných představení z Lincolnova centra v New Yorku (sídla MET) do kin v různých částech světa. Přenosy se odehrávají ve vysoké kvalitě obrazu i zvuku a přinášejí tak divákům plnohodnotný zážitek. Pro české fanoušky opery je to lákavá a mnohdy i jediná příležitost "být u toho".
Generální ředitel Metropolitní opery New York Peter Gelb k rozšíření projektu do Česka říká: „Velice nás těší vřelá odezva, kterou série Live in HD má. Zároveň jsme velice rádi, že publiku po celém světě dáváme příležitost zažít naše představení v nové formě. Naše dohoda s partnerem v České republice jistě přinese spoustu skvělých zážitků lidem ve Východní Evropě a především v Praze, městě s vynikající a několikasetletou operní tradicí.“
Budou nás milióny?
Česko je první zemí střední Evropy, kde budou diváci moci představení z Met sledovat. Jednota hudebního divadla si od toho slibuje, že zprostředkování světové operní produkce pohne "stojatými vodami opery u nás" a lépe zorientuje českého diváka v tom, co je skutečně kvalitní produkce. "Věříme, že projekt se z Prahy rozšíří do dalších měst České republiky, " uvádí Jednota se v tiskovém prohlášení.
Projekt Metropolitan Opera: Live in HD navazuje na dřívější praxi přímých rozhlasových přenosů, které mohli sledovat i naši posluchači na Vltavě. Nápad obohatit je o obrazovou složku vznikl teprve před dvěma lety, ale získal si za tuto krátkou dobu obrovské množství příznivců. Když se rozezněl historicky první přenos Mozartovy Kouzelné flétny, bylo na druhém konci pomyslného virtuálního mostu 60 kinosálů, škol a kulturních center Severní Ameriky, Evropy a Japonska. Divácká odezva byla obrovská a kina rázem beznadějně vyprodaná. Před koncem loňské sezóny již na projektu participovalo 239 kin po celém světě a celkový počet diváků přesáhl 320 tisíc za sezónu. V globalizovaném světě se však vlna zájmu rychle šíří dál: letošní sezóna se týká již 600 kin a očekávaný počet diváků, kteří přenosy shlédnou, může vystoupat až k milionu.
Virtuální obraz inscenace: nová umělecká forma
Přenosy zprostředkuje pražské kino Aero, které se na tuto technologicky i umělecky průlomovou záležitost připravovalo již od léta. HD (High Definition) je akronym pro vysoké rozlišení, a to jak obrazové tak zvukové. Formát HD svou obrazovou kvalitou převyšuje kvalitu formátu DVD, zvuk je přenášen v prostorovém pětikanále 5.1 a intenzita diváckého prožitku při sledování přenosu z představení v kině se údajně rovná intenzitě diváckého zážitku v Lincolnově centru. Návštěvníci v zahraničí v kinech běžně křičeli po vydařených áriích bravo a na konci dějství tleskali a vstávali ze sedadel, jako by byli přímo na představeních v Lincolnově centru. Přenosy jsou navíc snímány na 14 kamer a tempo střihu geniálně koresponduje s tempem dramatického vývoje operního díla. Signál přenáší osm satelitů na orbitu Země a pokrývá tak všechny kontinenty. Deník Los Angeles Times označil přímé přenosy z MET do kin za novou uměleckou formu.
Sérii osmi představení, která poběží až do dubna, zahájil 15. prosince Gounod - Romeo a Julie s Annou Netrebko a Robertem Alagnou pod taktovkou Plácida Dominga. 1. ledna pokračuje Humperdinckova Perníková chaloupka s Christine Schäfer a Alice Coote. Většina přenosů je ze sobotních "matiné" Metropolitní opery, která u nás vzhledem k časovému posunu vycházejí do příjemných podvečerních hodin.
Na co se tedy můžeme v letošní sezóně ještě těšit? Např. na Verdiho Macbetha v nové inscenaci Adriana Noblea s Lado Atanelim a Marií Guleghinou v hlavních rolích, Pucciniho Manon Lescaut s Karitou Mattilou a Marcellem Giordanim; Brittenova Petera Grimese s Anthonym Deanem Griffeyem a Patricií Racette v nové inscenaci Johna Doyla, Wagnerova Tristana a Isoldu s Deborou Voigt a Benem Heppnerem, Pucciniho Bohému v dnes již legendární inscenaci Franca Zeffirelliho s Angelou Gheorghiu a u nás již koncertujícím Ramónem Vargasem v hlavních rolích. A na závěr nás čeká Dcera pluku s Natalií Dessay (kterou jsme již také mohli v Česku slyšet) a Juanem Diego Flórezem. Umělecký ředitel MET James Levine bude v rámci přenosů dirigovat díla Macbeth, Manon Lescaut a Tristana.
Trailery, které vás určitě navnadí, můžete vidět zde
2007-08 HD Live
2006-07 season highlights
Vstupenky na představení stojí 300 korun a rezervovat si je můžete na www.metinhd.cz

Poslední tři dny v roce, 29., 30. a 31. 12. se ve Státní opeře bude hrát slavná Straussova opereta Netopýr. Ale jen ten opravdu poslední večer neskončí oponou, ale půlnočním přípitkem, po němž se bude tančit na pódiu až do rána.
Netopýr Gala je exkluzivní akcí Státní opery pro náročné – v ceně vstupného, která se pohybuje od 5 600 do 8 400 Kč, je například hostům k dispozici Zlatý Gala bufet plný specialit od Norska po Itálii, od Francie po Thajsko, včetně ústřic, mušlí, parmské šunky, norského kraba a dalších lahůdek a samozřejmě baru s neomezenou spotřebou.
Johann Strauss zvaný „král valčíků“ byl nejvýznamnějším vídeňským skladatelem tzv. lehké hudby 19. století. Z jeho četných operet je dnes nejhranější vedle Cikánského barona právě Netopýr jako ideální směs vídeňského šarmu, humoru a nepřekonatelné radosti ze života. Jeho pražské nastudování je podle kritiky svižnou a velkolepou podívanou. Pod taktovkou Rudolfa Krečmera vystupují sólisté a hosté Státní opery.
Uvítejte tedy nový rok s hudbou, úsměvem a šarmem Straussova Netopýra a po představení si zatančete na jevišti divadla se swingovým orchestrem!
29., 30., 31. 12., Státní opera Praha, 19.00

Sváteční atmosféru stoprocentně navodí vznešené tóny varhan, zvláště v kombinaci s trubkou nebo zpěvem. V sérii koncertů u Sv. Jakuba na Starém Městě můžete slyšet starou hudbu, slovenské koledy, Bacha, Händela, český klasicismus i Smetanu. Irena Chřibková si do svého kostela, kde pravidelně varhaničí, pozvala řadu hostů i kolegy ze Slovenska. Více na www.auditeorganum.cz/vanoce.html
29. 12. 2007, 1. 1. 2008, Bazilika Sv. Jakuba, 16.00

Poslední tipy roku jste si nemohli přečíst, protože server, na kterém je můj blog, měl poruchu a poměrně dlouhou opravu. Takže se omlouvám a slibuji to v příštím roce nahradit o to větší pílí. Jak doufám, k větší frekvenci mých pobytů u počítače přispěje i fakt, že Ježíšek konečně vyslyšel mého syna a muže a pod stromeček jim nadělil play station. Můj Mac se tak může zapojit do smysluplnějších činností, než je nepřetržité střílení Obivana s Anakinem či házení lana Spidermanovi...
I když můj blog mlčel, prosinec byl pro mně dost nabitý hudebními zážitky, a někdy i docela bizarními. Viděli jste třeba někdy koncert překládaný do znakové řeči pro hluchoněmé? Já ano - na akci pořádané Úřadem vlády pro výbor pro postižené občany, a je to vskutku nezvyklá podívaná. Hráli studenti z Deyláku (mimochodem - nic moc, čekala bych preciznější přípravu, když tam sedí premiér, půlka vlády a fůra novinářů) a všechny ty Mozarty, Sory, Barriose a další školní skladby překládaly střídavě dvě tlumočnice do znakové řeči. Dělaly tam různé obličeje, vášnivá či odmítavá gesta, kroužily rukama, vyjadřovaly prsty pohyb a strukturu, stoupání či klesání, no bylo to neuvěřitelné. A více či méně trefné. Myslím, že by se taková praxe docela osvědčila i na koncertech pro slyšící publikum. Zvláště na těch nudnějších.
Zažili jste letos v hudbě také něco tak bizarního? Podělte se o to a napište mi. Můžem udělat hitparádu za rok 2008. Jinak přeji všem klidný zbytek svátků a v budoucnu co nejméně nudných koncertů.

Tak svého času bych si tipla, že to bude nejspíš ČSSD a její předseda. Když se kolem ní vydatně točil a nechával se vidět na premiérách této sólistky Státní opery...
Ale to jsou už předloňské sněhy, jak všichni víme. Jeden ze čtenářů blogu mi napsal:
"Snad moc nezaspamuju, ale v jedné čekárně jsem narazil na takový plátek, Zdraví a krása, kde se na obálce skví Kalivodová a její výrok: Hudba má člověku dávat radost, a ne ho ničit. V textu pak perly typu: Co posloucháte za hudbu?
Odpověď Kalivodové: Samozřejmě kromě té klasické mám ráda třeba Jarka Nohavicu nebo Richarda Müllera. Nádherná hudba, především kvůli textům, jsou No Name nebo Peha a v posledni době hodně poslouchám Chinaski. Ze zahraničních třeba Eltona Johna nebo George Michaela...
A to mě dostalo, to je sakra kvalitní vyběr v hodně velkých uvozovkách. Tak jen mě napadlo vám to přeposlat k úvaze/zamyšlení či jen zahození, to snad radši. Čekal bych býval něco kvalitativně výš...
Petr Vlasák"
Úvaha/zamyšlení není nikdy k zahození, pane Vlasáku. Já naopak jako rodilý skeptik se sklonem nepřeceňovat vkus výkonných umělců ( a v popu zvlášť) bych čekala něco mnohem kvalitativně níž. To byste se možná divil...