Proč by se na soutěži typu Superstar nemohl najít operní talent? Britský příklad ukazuje, že je to docela možné. V televizní soutěži Britain´s Gots Talent zvítězil neznámý prodavač mobilních telefonů s áriemi Bocelliho či Pavarottiho. Baculatý mládenec, který se tváří, jako by ho neustále tlačily boty a kterému rodiče vtipně nadělili jméno lehce připomínající kambodžského masového vraha (Paul Potts) strhnul svým "Vincerááá" publikum i nevěřícně zírající členy poroty. Honza Tomsa, od nějž mám tento tip, mi k tomu poslal následující text:

Před čtyřmi týdny poprvé zazpíval neznámý prodejce mobilů Paul Potts v televizní soutěži Britain´s Gots Talent (něco jako Británie hledá talenty). Sedmnáctého června v soutěži zvítězil, když mu svůj hlas poslalo přes dva milióny televizních diváků. Video se záznamem jeho prvního vystoupení si následně na serveru YouTube prohlédlo přes deset miliónů lidí z celého světa a klip se tak zařadil mezi nejsledovanější videa v historii webu. Paul se stal doslova miláčkem Británie a těžko byste hledali anglofonní videoblog, kde by chyběl odkaz na jeho vystoupení. A cože tak zázračného udělal? Představte si čtyřicátníka s křivými zuby, vizáží svobodného mládence z hodně zapadlého venkova a sebevědomím zakřiknutého dítěte. Tenhle chlapík nakráčel před dvoutisícové publikum, tříčlennou porotu v čele s obávaným Simonem Cowellem (šéf nahrávací společnosti Sony BMG pro Velkou Británii, člen poroty American Idol apod.) a všem sdělil, že bude zpívat operu. Na to, jak slavnou árii Nessun dorma z Pucciniho opery Turandot zvládl, se podívejte sami. Možná vám poklesne čelist stejně jako Simonovi a vytrysknou slzy jako Amandě...
Na ukázku se podívejte zde:
http://www.youtube.com/watch?v=9oxTy7KIAaA&mode=related&search

Říká vám něco jméno Ivo Kahánek? Pokud ne, tak si ho zapamatujte, protože to vypadá, že tomuto klavíristovi právě stoupá hvězda úspěchu. Supraphon, který mu v těchto dnech vydává desku s cellistou Tomášem Jamníkem (Martinů, Janáček, Kabeláč), jej označuje za jeden z největších českých talentů nastupující generace. Do povědomí se zapsal v roce 2004 především jako vítěz soutěže Pražského jara 2004.

Osmadvacetiletý pianista se 26. srpna 2007 poprvé představí londýnskému publiku v rámci série Proms v Royal Albert Hall v doprovodu BBC Symphony Orchestra pod vedením Jiřího Bělohlávka. Společně provedou klavírní koncert č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů. Večer bude zaznamenán britskou BBC – televizí a rozhlasem. Koncert bude též přenášet Český rozhlas 3- Vltava. Držte mu palce!

Něco málo z historie Proms
První koncert britských Proms se konal 10. srpna 1895, jejich zakladatelem byl Robert Newman, ředitel nově postaveného koncertního sálu Queens Hall v Londýně, který chtěl vážnou hudbu přiblížit více lidem, v méně formálním stylu a za příznivé ceny. K největším změnám v programu populárních koncertů došlo po roce 1960, kdy se začaly uvádět
i opery, hudba jiných kultur (Indie, Thajsko, Indonésie, Japonsko), jazz a gospely.
Promsy začaly představovat díla mladých autorů, nabízet noční koncerty a koncerty v parku. V současné době zahrnují přes 70 koncertů. Britské promenádní koncerty i po 112 letech zůstávají věrné svému původnímu záměru, představit co nejbohatší paletu hudby vysoké kvality širokému publiku. Staly se celosvětově vyhlášeny svojí vysokou uměleckou kvalitou
a promyšlenou dramaturgií.

Tady se nemůžete splést - ať přijedete do Českého Krumlova kdykoli, určitě tam zrovna poběží nějaký festival. Jazz, stará hudba nebo klasika, všem odrůdám se tu daří. Už v pátek 20. 7. startuje velký mezinárodní festival s nabídkou všeho, co si lze přát - Schola Gregoriana, klavírista Roberto Prosseda s nově objevenými kusy Mendelssohna, jeden z nejlepších jazzových vokálních souborů současnosti a držitel Grammy Awards New York Voices, Čechomor, hvězdy Metropolitní opery a La Scaly Jeanine Thames, Annamaria Popescu a Allan Glasman, Pavel Šporcl, Václav Hudeček a řada orchestrů a souborů.

Nejdelší letní hudební přehlídka v České republice nabídne během pěti týdnů, až do 25. srpna, celkem 24 koncertů různých žánrů. Na programu zahajovacího koncertu je slavné dílo C. Orffa Carmina Burana v provedení rezidenčního orchestru festivalu, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Kühnova smíšeného a dětského sboru, se sólisty Metropolitní opery v New Yorku, kterými budou Tracy Dahl, Christopher Pfund a Richard Zeller. Za dirigentský pult se postaví Manuel Hernández -Silva ze Španělska. Nebude chybět ani světová premiéra - Pavel Steidl (kytara) a Gabriela Demeterová (housle) provedou 8. 8. „Sonátu Berounka“, kterou pro ně napsal italský skladatel a kytarista C. Domeniconi. Autor by se měl koncertu osobně účastnit. Více na www.auviex.cz
A ještě jednu ochutnávku - New York Voices si můžete poslechnout a prohlédnout zde:
www.newyorkvoices.com/ flash.swf.

Historická hudba patří k Praze a hraje-li se v palácových zahradách, kostelích a zámcích, co romantičtějšího si přát? Letní slavnosti barokní hudby už jsou od 14. 7. v plném běhu. Do 8. 8. přivezou a představí soubory z celé Evropy a nebudou chybět ani scénická a taneční představení. Co třeba okusit „Noblesu a vášeň“ tance La Folia ve Vrtbovské zahradě, Bouři v Trojském zámku s francouzským souborem nebo renesanční podívanou dle Da Vinciho obrazu Dáma s hranostajem v Divadle ABC? Více na www.collegiummarianum.cz.

Pro ty méně šťastné, kterým pracovní povinnosti ještě nedovolily opustit velkoměsto, přináší v červenci osvěžení festival Prague Proms (běží od 10. do 29. 7.). Pod heslem "Naplníme Vaše noci!" pořádá koncerty s nevšedními, zábavnými tématy jako Zvířata na pódiu, Hollywoodská noc, Noc ve Versailles, Noc Garricka Ohlssona a po klasickém programu pokračuje jazzovými recitály v pražských kavárnách. Letos se zapojily i jazzové kluby samostatnými večery. Více na www.pragueproms.cz.

Soubor mladých francouzských herců přijel s raným dramatem Bertolta Brechta Baal (z roku 1918), filozoficko-kritickým příběhem-nepříběhem o lidech, kteří marní svůj život. Je v tom něco z Voltairova Candida, něco z Ibsenova Peera Gynta a z lecčeho jiného, je to hodně upovídané, trvalo to čtyři a půl hodiny a hrálo se to francouzsky na otevřené scéně Museum-Quartier, z níž osmnáct účinkujících neslezlo; všechno se odehrávalo před očima diváků – převleky i úplné svleky, protože ve hře je hodně sexuálního, a alegorie obžerce Baala se nevyhýbala naturalistickým výjevům. Diváci byli vyzbrojeni sluchátky, do nichž šel simultánní německý překlad. Pro druhou půli večera jsem je odložila. Míchání dvou jazyků, i když jednomu z nich nerozumím, a vůbec hlas nalévaný přímo do hlavy mi činí potíže. Kupodivu jsem měla zážitek bez sluchátek větší – stačilo sledovat jevištní akci (tak trochu jako když v opeře nerozumíme zpěvákovi, a přesto se orientujeme).
celý příspěvek si přečtěte zde